Devět dní

Dystopický postapo román od autorky Zuzany Strachotové je první knihou podobného žánru, kterou jsem od českého autora vůbec kdy četla. Dlouho jsem žila v domnění, že česká literatura se v tomto směru nemůže rovnat té zahraniční, a spletla jsem se! Já četla druhé editované vydání tohoto příběhu, a na to, že to v roce 2017 byla autorčina prvotina, smekám! Hlavní hrdinkou je Sera Trantorová, která díky svému životu mezi povstalci věří ve svobodu, v přírodu a život jako takový. Pravým opakem jí je Lee Parker, jemuž jsou od narození vštěpovány hodnoty z Citadely - čistota, bezmezná zbožnost a víra, a ideálně veškerá absence citů. Jako elitní Jestřáb dostal Lee za úkol chytit a předvést Seru před kněží z Citadely. Neptá se proč, ani jak to má udělat, prostě jen plní rozkaz. Sera je mezitím odhodlaná udělat vše v jejích silách, aby mu unikla... Když je však oba nečekaně uprostřed protolesa zastihne Růžová Bouře, ocitají se Lee a Sera v důvěrné blízkosti malé jeskyně. Po dobu několika dní spolu lovec a kořist musí spolupracovat, aby přežili. A během devíti dní se toho může stát opravdu hodně... Kniha se nejen dobře čte, ale zápletka má hlavu a patu, náboženský fanatismus je uvěřitelný a rozdmýchává emoce. Dystopický postapo svět vykreslila autorka tak dobře, až má čtenář pocit, že je sám obklopen turopalmami. Postavu Leeho Parkera si nejde nezamilovat. Elitní voják, který je naprosto oddaný své víře a rozkazy kněží nikdy nezpochybňuje. Přesto jsem nikdy neměla chuť ho praštit po hlavě, i když by si to zasloužil. Jednoduše proto, že i když je zabiják, tak na mě vlastně působí jako neskutečně fajn chlap, který si přijde doslova peklem, aby konečně otevřel oči. A to ani nemluvím o jeho břitkém humoru, který jeho postavě neskutečně sedí. Jeho postava se vyvíjí, změny jsou uvěřitelné a přicházejí pozvolna, ne na sílu. Sera mě zaujala víc. Není to žádná hrdinka, která všechny porazí a zachrání sama jako necvičená super-žena s přirozeným nadáním nakopat všem zadek. Naopak je to obyčejná žena, skoro ještě holka, která má sice výcvik, ale zakopne i na rovné zemi. Je zmítaná emocemi a nebojí se to ukázat. Možná může působit trošku slabě a naivně, mě ale naopak přišlo, že právě v tom tkví její síla. Jako žena jsem se naprosto dokázala vcítit do jejího pohledu na události. Zajímavá byla i vedlejší dějová linka odehrávající se vždy na začátku nové kapitoly. Zprvu to bylo trošku matoucí, ale jak se jednotlivé informace odhalovaly, tak do sebe vše začalo zapadat. K mému milému překvapení a obrovské radosti má kniha i druhý díl, a já jsem zvědavá, kam se to vše ještě vyvine. Tempo knihy je svižné, akční, hned od první stránky čtenáře vtáhne a nepustí. Postapokaliptický svět, kde si už nikdo nepamatuje předchozí civilizaci a kde jsou města pod monopolní nadvládou kněží a inkvizitorů, působí naprosto uvěřitelně. Stejně tak romantická linka, která se táhne napříč knihou působí realisticky. Jednoduše mě kniha prostě bavila!

Sci-fi a postapo knihy řadím mezi jedny ze svých méně oblíbených žánrů. Tato kniha ale představuje to, proč po tomto druhu knih ráda občas sáhnu. Devět dní začíná svižně, okamžitě jsem byla vržena do příběhu Sery, která je na útěku, a to velice dramatickém. První okamžiky jsou tak skvěle napsané, že jsem si připadala jako bych stála po boku Sery a bojovala o svůj život společně s ní. Sera je povstalkyně, někdo, kdo se vzpírá mocné Citadele a kněžím, kteří jsou na vrcholu vlády. Neposloucháš Boha? Neposloucháš naše zákony? Jsi usmrcen. Sera zná hodnotu svého života a snaží se za něj bojovat. Její pronásledovatel je ten nejlepší z nejlepších – samotný Lee Parker, který byl přijat do řad vojáků jako nejmladší člen. Je rychlý, chytrý a hlavně nemilosrdný. Sera ho postupně začne naťukávat a donutí ho přemýšlet nad tím, jestli to, v čem byl Parker vychován, je opravdu to správné. On sám bude muset přijít na to, zda knězi nezneužívají svoji moc. Celá kniha byla opravdu skvělá. Nečekala jsem, že od první stránky budu příběh hltat. Napínavý byl od začátku do konce. Líbila se mi povaha Sery, kdy nebyla jen bezhlavý povstalec, ale opravdu nad svým životem přemýšlela. Bojovala o svůj život, ale také byla na pokraji vzdání se ho. Na konci lítala stránka za stránkou a já myslela, že si snad napětím začnu kousati nehty. Hlavní myšlenka, která mi také z knihy přišla do mysli, je, zda uchvatitelé a povstalci vlastně nakonec nejsou jedno a to samé, jen záleží na tom, kdo v tu chvíli má větší moc. Pokud by povstalci vyhráli, nestali by se z nich nakonec stejní fanatici jako kněží? Měli by se lidé opravdu lépe?