Jak se dostat do budoucnosti o téměř 180 let dál bez použití stroje času? No nechat se zmrazit a chvíli počkat, až vynaleznout lék na do té doby nevyléčitelnou chorobu. Akorát ten lék měl být do půl roku hotový. Nějak se to vymklo. A my už sledujeme příběh poněkud opožděně rozmrazené a vyléčené (s nepatrnými vedlejšími účinky) Sofie. Nikdo na ni nebere ohledy, pro jedny je skvělý genetický materiál pro zregenerování oslabeného zbytku lidstva (no čtvrtá světová udělala svoje) a pro další zase pokusný objekt pro testování interakce s biorody páté generace (jsou jen dva, zatím). Ichiro, bioroid téměř k nerozeznání od člověka, je Sofii přidělen, aby ji seznámil s pro ni novou podobou světa a jeho fungováním díky technologiím, robotům a biorodům. Vzájemně k sobě hledají cestu a vzájemně se obohacují. Není to ale žádná love story, je to pěkně akční, postav je tu více a každá má své cíle nebo svá tajemství. Sofie se snaží zjistit, proč ji zapomněli ve stázi. Smála jsem se nahlas při popisu byrokratických postupů, kdy vám hoří koudel u zadku, ale bez ID se pomoci nedomůžete.... Málem jsem se dusila pod vodou rezervoáru, kde číhá nebezpečí. A vzhledem k tomu, že mám slabost pro R2D2 a BB-8, tak jsem zamáčkla i slzu. Super knížka!

Skvělé a promyšlené scii-fi bez zbytečných vysvětlujíícch techno-pasáží je napsána neuvěřitelně čtivě a s lehkostí, ač se dotýká mnoha palčivých otázek (morálka, "dobro" konané v zájmu lidstva, korupce). Od první stránky mě vtáhla do děje a já bych nejradši odložila vše, abych se mohla plně ponořit do příběhu dívky, jež byla o sto šedesát let později probuzena ze stáze ve světě, který je absolutně odlišný od všeho, co kdy znala. Pro ostatní je jen testovacím subjektem, ať už lékařským nebo sociálním experimentem. Nikdo se nezabývá jejími pocity. To však neznamená, že by kniha postrádala emoce. Naopak, je jich plná a díky nim se čtenář snadno vcítí do hlavní hrdinky a prožívá s ní vše. Bylo to skvěle vymyšlené, velmi uvěřitelné a úžasně napsané.