Vypůjčený čas

Nechala jsem se zlákat touto sci-fi novinkou. A jak se ukázalo, budu ji potřebovat do své sbírky v papírové verzi. Jaké to asi musí být, když člověk podstoupí uspání ve stázi, aby zabránil své smrti z důvodu nemoci? A co když v tomto stavu zůstane déle, než mu slíbili? Přesně to se dozví hlavní hrdinka, která procitne do světa v naprosto jiné podobě, než jak ho znala. A dost těžce se snaží přizpůsobit jak změnám, tak tomu, komu vlastně věřit. Adeptů na záporáky není zrovna málo. Nejzajímavější na knize byly dvě věci. Jednak děj neustále čtenáře postrkává určitým směrem, díky všem poznatkům a náznakům. Pokaždé si budete myslet, že už asi chápete, o co půjde a kam to směřuje, aby se příběh nakonec stočil někam jinam a tematicky se zaměřil na jiné části. Takže musíte dumat dál. A za druhé musíte obdivovat tu představivost lidské postapo budoucnosti. Moc se mi líbily popisy technologií, vymožeností jako například domácích asistentů, bioroidi, lednice mě moc pobavila, omezení futuristické populace a mnoho dalšího. Určitě budete porovnávat ústřední dvojici a v tomto směru i autorčin postup oproti té z Devíti dnů. Netvrdím, že okusíte převratné dílo, jaké ještě nikdo nečetl, to se v dnešní době špatně shání. Ale je to výborně napsané, čtivé, chvílemi vtipné, emotivní, zajímavé... Třičtvrtě knihy jsem slupla na posezení a teď mi zbývá jediná otázka. Dostaneme pokračování? A kdy?

Autorka má slabost pro silné hrdinky, které s nadšením porušují pravidla. Ústřední dvojice jede v zásadě podle stejného mustru, jako Devět dní a Devět nocí, ale co na tom, když se to dobře čte:) Svět budoucnosti, o kterém se ZS rozepsala tentokrát, vypadá zhruba tak, jak by jednou dopadnout opravdu mohl. A mám takový hloupý pocit, že hlavní záporák je ve skutečnosti někdo úplně jiný a sedí si docela pohodlně na svém teplém místečku, děkujeme za optání. Na druhou stranu má to být začátek série, takže to dává smysl. Pokračování si přečtu moc ráda:)