Hex Mazekeen

Mám po přečtení trochu rozporuplné pocity. Jednička byla bomba, o tom žádná. Jasná česká hvězda (s českými reáliemi - velké plus za mě) mezi těmi většinou azbukou píšícími autory. Co mě naštvalo bylo dlouhé čekání na dvojku. Ale to se samozřejmě nedá dávat za vinu autorce. To bych musel Martina už třikrát proklít a píchat do jeho woodoo panenky. Přišla dvojka, začetl jsem se...a? U knih, které vím, že na stopro budu číst, u těch dopředu nečtu žádné recenze. Není třeba. Ale teď po dočtení koukám, že podobné pocity mělo vícero čtenářů. Ano, po dočtení jedničky spousta z nás "radila" autorce ať se zaměří i na Leonu, nejen Leoru. Ale autorka to vzala z trochu jiného konce provazu než jsem třeba já myslel. Jako mužského Macho Alfa čtenáře a zasloužilého pařana mě opravdu nezajímá s kým se hrdinka chce vyspat, s kým se vyspí a jak potom řeší, že se měla vyspat s tím druhým nebo spát s jedním a randit s druhým. Podobné emoce prosím opravdu ne. Tohle není ten typ literatury, který vyhledávají Harlequin čtenáři :-) . Naštěstí to je ještě v tolerovatelné míře, kdy budu doufat, že tohoto nám autorka nebude servírovat víc a víc. Více děje v reálném světě, klidně ano. Takže byť o trochu horší jak první díl (autorka možná sama sobě nastavila laťku hodně vysoko), stále super počtení a těším se na další díl. Který bohužel bude zase kdo ví kdy :-) ...

Tenhle díl mě vážně zklamal. Dějí se tam přesně ty věci proč nenávidím ženské hlavní charaktery. První díl skončil tím že všechny problémy hlavní hrdince zaplatila maminka jiné hráčky, a nemělo to žádné následky. To mi přijde absolutně nesmyslné a nerealistické a nikdo by to nikdy neudělat. V knize se to zmínilo jednou a velmi okrajově. Další co mi vadilo jsou rozhodnutí hlavní hrdinky se vztahy, ty její myšlenky na milostné čtyřúhelníky jsou strašné, není tam skoro žádné emocionální budování vztahů mezi postavami a romantika je fakt suchá a plytká. Takže všechny ty vztahy působí neohrabaně a jako čtenář k Mystoganovi ani Valansovi jsem si neudělala vztah. Takže na základě toho jsem měla spíš jen pocit že Leora je emocionálně fakt nevyzrálá a na to že ji má být 30 se chová jak by ji bylo 15. Takže "romantické" komplikace mi jen zkazily dojem z knihy a pak mě už jen všechny charaktery štvaly a celé to bylo tak divně uměle vystupňované. Jinak obecně mě soutěže a turnaj bavily, možná bych osobně ubrala na těch referencích na hry nebo filmy. Pak to působí že autoři kopírují konkrétní díla než aby to byla vtipná shoda náhod.