Děti vzpomínek

Třetí díl série byl po skvělých Dětech času a dobrých Dětech zmaru mírným zklamáním. Ač tomu hodnocení hvězdami úplně neodpovídá. Od tohohle autora čekám už jen absolutní top a tohle bylo tak na 3,5. Začátek knihy byl moc fajn. Povedlo se mě zaujmout, příběh měl dobré tempo a hodně bavil. Postupem času ale bohužel tempo dost odpadávalo, příběh byl repetitivní a takový divně rozstřelený střídáním časových linií a různým průběhům podobných událostí. Z postav byly dobré Liff a Miranda, ostatní moc prostoru neměly. To je celkem škoda, protože zejména (ne)inteligentní havrani byli výborní a rozhodně bych uvítal jejich hlubší rozpracování. Závěr byl pro mě docela rozporuplný. Sice hezky objasnil, co za podivnosti se celou dobu dělo, ale bohužel mírně devalvoval předchozí děj. Na druhou stranu nabídl poměrně slušné mindfuck koncepty. Přesně na hraně mezi 3* a 4* pro mne. Tahle kniha na rozdíl od předchozích neřeší tak úplně problémy evoluce, ale je pravda, že sérii může posunout do svěžích vod, pokud v ní bude autor někdy pokračovat.

Tohle bylo absolutní utrpení číst. Prvních a posledních padesát stran bylo supr - na začátku přivedení do děje osidlování, na konci vysvětlení toho, co se uprostřed dělo, ale těch absolutně prázdných 300 stran uprostřed ani tohle nezachrání. Po dětech času teda velké zklamání. Nebýt tu komentářů o tom, že "konec vše vysvětlí", tak to v průběhu čtení odložím do knihobudky a nechám to tam hnít.