Přes tuto knihu jako první asi cesta k dílům Jacka Londona nevede, ale rozhodně stojí za to si ji přečíst.

Velmi zajímavá knížka. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dá o chlastání tolik napsat. Ale ona není jen o alkoholu. Ale také o životě, o životě v iluzi, v polopravdách. O tom, že i když už vše máme, pořád nám něco chybí. O tom, jaký by život mohl nebo měl být, ale jaký je ve skutečnosti. A nebo to není skutečnost... Kniha, dnes už více jak sto let stará, je svým sdělením myšlenek a pocitů velmi aktuální. Sám jsem se v ní několikrát našel. Ve věcech, nad kterými jsem přemýšlel podobně jako autor, nebo jsem prožil podobnou zkušenost. Někdy mi také připadlo, že kniha vlastně není vůbec o alkoholu. A nejzajímavější pasáže často nejsou o pití. Jack jen popisuje svůj život a dobrodružství, která prožil, své pocity. I bez výčepů by to vše bylo velmi poutavé. Ale Démon alkohol je prostě všudypřítomný. Tenká knížečka, skrytým obsahem tak objemná, že by naplnila hned několik svazků. Některé pasáže jsou jak dobrodružný román, v jiných se nic neděje. O to více nad nimi ale musíte přemýšlet. Proč vlastně člověk pije? Aby zapomněl na bídu skutečného života a žil v iluzi? Nebo aby se z iluze dostal a poznal pravdu? A vlastně jestli naučit se pít, neznamená nepít vůbec?