Martin Eden

Se spoustou životních zkušeností napsal autor jeden z nejpůsobivějších románů. Je to autobiografický román? Určitě je - tak nějak vypadal jeho život - a i jeho konec. Je to sociální román? Není pochyb - úvahy o bezradnosti maličkého človíčka v prosperující společnosti nahlodávají jeho přesvědčení ve vlastní schopnosti a jeho stanovené cíle - a široké okolí mu není schopno pomoci a hází mu klacky pod nohy! Dokonce jsem tam nalezl i prvky románu pro ženy! Je to psychologický román? Ano, je. Je plný životních mouder a je škoda, že autor odešel tak mladý!

Londonův Martin Eden je moje srdcovka. Hlavní hrdina se vypracuje díky své píli i náhodě, ale příliš štěstí mu to nepřinese... Jedna z knih, které jsou pro mě zásadní.

Je to vlastně velmi smutná kniha. Na počátku jsem měl očekávání románu plného nespoutaného života proloženého bystrými filosofickými úvahami. Místo toho jsem však dostal smutné svědectví tvrdého životního zápasu, který je korunován dosažením cíle, jenž se však ukazuje být falešným a není doprovázen uspokojením a štěstím. Je to krutý žert života, který asi zná kdekdo z nás - člověk dostává to, po čem tak horoucně toužil, přesně v momentě a situaci, kdy to už pro něj nemá nejmenší cenu. A to vše na pozadí nekonečného pinožení, hlouposti, pokrytectví a bolestného boje o přežití okoložijících "bližních" lidských jepic. Přesto však kniha nevyznívá vyloženě depresivně, a to díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití.