Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
89%
(1942 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
3.4.2020
82
Vzpomínka na léta minulá. Tuto překrásnou knížku jsem četla mnohokrát ještě na základce. Když se objevila v knihkupectví přesně se stejnou obálkou, jako je výše, ale od vydavatelství SUN, které vydává knihy jen pro předškoláky a školáky, hned jsem ji koupila. Vnuk končí první třídu, už druhý den si knihu čte nahlas a je v polovině. Pouhých 80 stránek, jsou tu velká písmena, překrásné obrázky a má...
Vzpomínka na léta minulá. Tuto překrásnou knížku jsem četla mnohokrát ještě na základce. Když se objevila v knihkupectví přesně se stejnou obálkou, jako je výše, ale...
Vzpomínka na léta minulá. Tuto překrásnou knížku jsem četla mnohokrát ještě na základce. Když se objevila v knihkupectví přesně se stejnou obálkou, jako je výše, ale od vydavatelství SUN, které vydává knihy jen pro předškoláky a školáky, hned jsem ji koupila. Vnuk končí první třídu, už druhý den si knihu čte nahlas a je v polovině. Pouhých 80 stránek, jsou tu velká písmena, překrásné obrázky a má polovinu přečtenou. Proto vřele doporučuji jako první čtení. Jinak nezkrácená verze je čtení pro všechny generace.
Číst více
Číst více
10.7.2017
44
Když jsem byla malá,měli jsme doma obrovského německého ovčáka Jerryho. Bydleli jsme na takovém kraji vesnice,že už to byla spíš samota u lesa.První,co mě táta učil bylo jak se chovat ke psům,nejen k tomu našemu,ale i k cizím. Snad proto mám ke psům dodnes vztah a možná i proto byla tato knížka jednou z mých nejoblíbenějších- a vlastně je dosud,jako prakticky všechny Londonovy knihy. Drsné scény jsem...
Když jsem byla malá,měli jsme doma obrovského německého ovčáka Jerryho. Bydleli jsme na takovém kraji vesnice,že už to byla spíš samota u lesa.První,co mě táta učil...
Když jsem byla malá,měli jsme doma obrovského německého ovčáka Jerryho. Bydleli jsme na takovém kraji vesnice,že už to byla spíš samota u lesa.První,co mě táta učil bylo jak se chovat ke psům,nejen k tomu našemu,ale i k cizím. Snad proto mám ke psům dodnes vztah a možná i proto byla tato knížka jednou z mých nejoblíbenějších- a vlastně je dosud,jako prakticky všechny Londonovy knihy. Drsné scény jsem pravidelně obrečela,ale po nějaké době jsem po knize zase sáhla.
Cítím vždy jako velikou nespravedlnost a krutost,pokud člověk na sebe nějaké zvíře navykne a pak ho opustí a zradí,nebo mu ublíží. Zvířata neumí lhát-buď vás milují,respektují,nebo ne. A pokud vás milují,tak se vším všudy.
Číst více
Číst více
