Co máš v plánu, Bože...? ...Ne, nebudu pochybovat o jeho vůli..... ...On je vševědoucí, já jen vykonávám jeho rozkazy... Musím konstatovat, že tohle je zatím nejhezčí barevný obal v této sérii. Už jenom kvůli Rjúkovi. S těmi uvnitř knihy už je to horší. Ne, nezhoršila se kresba, jen když se na scéně objeví Near, jsou skoro všechny kresby přepsané písmem. Možná už bylo lepší vložit mezi kreslené stránky jednu psanou. Nejen, že to zakrývá ty dobré kresby, ale mnohdy písmo splývá s kresbou a nejde moc dobře přečíst. Přibývá nových pravidel v zápisníku. Už mám pocit, že zápisník je přeplněn pravidly. Kam se tam vejdou? Bylo-li jednou do zápisníku zapsáno jméno oběti a příčina i okolnosti jeho úmrtí, dotyčná osoba zemře i v případě, že bude zápisník mezitím zničen, spálen a podobně. I když můžeme Rjúka vidět na několika celostránkových kresbách, před začátkem kapitol, bohužel, uvnitř se s ním moc nesetkáme. Jeto už skoro jen o souboji lidí a Smrtonoši jsou „odstraněni“. Co se mi naopak velmi líbilo, je začátek kapitoly nazvané „Mozaika“. Představte si, že je tu několik stránek úplně beze slov – Paráda, konečně ticho :-) Těsně před dočtením této knihy mi odpadl úvodní tvrdý list přebalu. Vlastně už je to u této série skoro tradice a já mám při ruce lepidlo na krabice. Toliko ke kvalitě vazby. Obsahově je to napínavější než předešlá kniha, opravdu jsem až do samotného konce byl v napětí, jak to dopadne. Nebylo to špatné, pár dobrých kreseb a teď už jen hurá na další knihu. Konec je na blízku.

V tomhle dílu to je snad poprvé, co jsem ocenila vkládání pravidel do textu, ne na konec (sice to s dějem souviselo, ale občas mě rušilo). I když...až teď jsem začala přemýšlet nad tím, jestli nejsou úplně o ničem. Ale to bych o všem moc přemýšlela a došla k myšlence, že to vlastně nedává smysl už od začátku. Smrtonoši na mě nepůsobí jako géniové a ztráta zápisníku je pro ně tak trochu průšvih. Na to kolik má tedy pravidel, se teď objevilo konečně nějaké dobře použitelné na lidi (vybavuje se mi už jenom to se smrtí smrtonoše. Tak tajně doufám, že ve třináctém díle bude shrnutí i tohoto). Ale jak by řekl Rjúk: "To by ale nebyla sranda.", jsem ráda, že je až v tomhle díle. Mám na mysli pravidlo LX (to by zkrátilo dost děj, kdyby pravidla čtenář znal už od začátku, že? Nebo by si spíš říkal, proč to ten debil tak natahuje :D...). A hned mě zajímalo, jestli toho využijí. A jestli to je vykecání možného zakončení děje (proč ne), nebo jestli chtějí jenom brnkat čtenáři na nervy (no, proč ne). Od té chvíle jsem četla jako drak, abych se to dozvěděla. Kdyby byl takový každý díl, jsem spokojená (ale potvrzuje to vzorec klesání a stoupání kvality, tak mám strach, co bude dál). A u trojúhelníku jem se vyloženě bavila. To jenom potvrzuje, že Misa je známkou kvality a její absence ději škodí. Ale to už vyloženě rejpu... "Domnívám se, že je důležité, aby se o Kirovi a jeho učení začalo povinně vyučovat na školách, a studenti se tak měli možnost seznámit se správným životním postojem..." SPOILER Nepochopila jsem ten hranej rozhovor mezi Lightem a Kijomi. Jako on jí průběžně psal, co říkat, protože je poslouchají. Ten teda píše jako vítr, když to stíhal, aby to nebylo křečovitý, divný a proto nápadný!