Vyloženě zákusek pro fanoušky manga série, především pro ty, co si oblíbili postavu nejgeniálnějšího detektiva všech dob, tajemného L. Scénář zápletky přitom evokuje stavbu thrillerů Jefferyho Deavera, kdy bizarní místo činu slouží pouze k tomu, aby bylo odhaleno hned další v pořadí. Jenom v jedné věci spisovatel Nisio Isin změnil zaběhnutý modus operandi – hrdiny nechává nastoupit až v poslední čtvrtině probíhajícího zločinu. Což v praxi znamená, že tři mrtví jsou už na světě a zbývá zachránit život poslední možné oběti. Trochu tím trpí spád vyprávění, protože k nějaké skutečné akci dojde až v úplném závěru, předchozích dvě stě stran zabírá zdlouhavá analýza již dokonaných vražd a pátrání po dílčích souvislostech. Pravdu říct, asi bych si to celé víc užil v komiksovém provedení. Takhle v próze je vyprávění hrozně suché a fantaskní motiv byl přidán jen pro zachování kontinuity. Zas je ale fajn, že se kniha dá číst bez potřeby znát celou tu anabázi kolem Smrtonošů a jejich Zápisníků.

Na tuto novelu jsem byl zvědavý. České provedení chválím a to primárně obálku, na kterou je radost pohledět. Obsahem je to slabší. Žádné napětí, gradování. Postavy se přesouvají akorát z jednoho místa činu na druhé. Detektivní myšlenkové pochody sice zvládnuté na jedničku, ale to, že vždy Rjúzaki vedl tyto pochody Misory bez toho, aniž by na něco sama přišla, už bylo ke konci nezáživné. A autor ji nakonec kvůli tomu, že si to nakonec uvědomí a "vyřeší" tak případ, chválí až do nebes (spíš hurá, že jí to nakonec došlo). Ale oceňuji nečekaný závěr, kdy si čtenář Death Notu celou dobu myslel, že se v knize vyskytuje L (mimo telefonní volání) a ono nakonec ne. Plus easter eggy na další důležité případy, které ovlivnily L, N a další. No, suma sumárum, jsem rád, že to tady vyšlo, nelituji, že jsem to přečetl, ale už se k tomu pravděpodobně nevrátím. Light novela z Tokya Ghoulu byla o dost záživnější (takže komu se tento japonský žánr líbí, doporučuji).