Přečteno za víkend, dobře se čte, zajímavý příběh, jen mi to přišlo takové bez konce, hodně načatých osudů a zůstaly viset v prázdnu. Spousta věcí zůstala nakousnutá a nedokončená. Najednou je konec - a co dál? Co Kateřina, Simona, Marek - co Klára..... ?

Už dlouho jsem neměla z knížky tak rozporuplné pocity. Na jedné straně mě příběh bavil, chytil a nepustil. Dálnici jsem přečetla za tři odpoledne (a teď mě docela mrzí, že už mám dočteno). Na druhou stranu byla v románu spousta jazykových nedostatků a chyb, které mě rozčilovaly (a několikrát jsem byla v pokušení knihu zahodit a nedočíst). Zhruba na prvních 50-ti stranách 8x něco někoho "vrátí do reality", opakují se slova, pocity hrdinů jsou vyjadřovány stále stejnými otázkami. Některé věty jsem četla několikrát, než jsem pochopila, že opravdu nedávají smysl. (Například: "Žádný otevřený spor mezi sebou neměli, i když si šli vždycky z cesty.") Během čtení mě několikrát napadlo, proč do konečné úpravy textu nezasáhla redaktorka. Opravdu knihu četla? Otevřený konec mě nakonec zklamal. Poslední kapitoly působí, jakoby autorka nevěděla, kam se svými hrdiny chtěla dojít. Suma sumárum je to za tři (hvězdy). P.S. Metafora "ďábel" v souvislosti, ve které ji autorka používá, je lehce úsměvná.