Dálnice

Kniha se mě líbila, je čtivá, vyprávěná hlavními hrdiny. Konec je otevřený, třeba bude pokračování.

Kdyby autorka psala milostné romance a žila v Americe, zdatně by svým stylem mohla konkurovat tamní královně těchto romancí D. Steel. Popisný, zcela bez emocí, s malou porcí dialogů a opakováním určitých myšlenek, ale hlavně opravdu zvláštní stavbou vět a volbou slov. Tak mě napadlo, zda používání slova "drobně" není její " know how" :-), zde se také objevuje, i když ne tak často jako v první knize Návrat nežádoucí. Já bych tedy použila slovo " "jemně" případně "trochu" , ale budiž:-). Na druhou stranu, byla jsem napnutá, zda se dočkám a ono jo :-). Přes výše uvedené a hodnocení v modrých číslech a značné výtky v komentářích, které jsem pročetla, hodnotím maximem. Pro mě, byl ten bezemoční styl, k době, kterou popisovala, v pořádku. Já ji čtvrtstoletí svého života zažila. Ano, lidé žili v takové bezemoční šedi, emoce se nenosily, spíše byly nebezpečné, hlavně v práci či společnosti, musely se nechat za zdi domovů. Zažila jsem některé situace, kterými si procházela Simona, byla jsem jen o trochu starší než ona. Také jsem nemohla studovat svou vysněnou češtinu a dějepis, těžko jsem se s tím smiřovala. Ta odevzdanost, která se z příběhu jedné rodiny přenáší na čtenáře mě právě přiměla dát plné hodnocení a také to, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ano, tak se žilo. A konec? Stejný jako v prvotině autorky, Návrat nežádoucí, také jsem myslela, že bude ještě pokračování a ejhle, nový příběh. Není to žádné těžké čtení, ale vyvolá, u mých vrstevníků, spoustu vzpomínek. Zjevně to nebude čtení pro každého, ale mně prostě tato autorka baví a fandím jí, a to víc než "drobně" :-).