Čo bolo potom

Přiznám se, že pokud bych knihu nedostala jako dárek od Ježíška....nečetla bych ji. Myslím, že příběh Lou a Willa byl uzavřený, byl tak jedinečný, silný, že se nedá na něj navázat a přebít ho dalším silným příběhem. Jenže....ono to o tom vůbec není. Jojo M. se povedlo s velkým citem, lehkostí a bez zbytečného sentimentu navázat na to, co bylo potom a zachytit tak věrohodně Louisin vývoj, hledání sebe sama, její uzdravování. A my jsme spolu s ní mohli být smutní, brečet, mohli se radovat, mnohdy se i zasmát a posléze znovu začít žít. A ty nové postavy byly úžasně napsané !!! Osobně si ale myslím, že být kniha jako úplně samostatný kousek, nezatížený minulostí ,,Než jsem tě poznala", její hodnocení by dopadlo o mnoho lépe.

Musím se přiznat, že nejprve mne vyděsilo, když jsem se dozvěděla o pokračování knihy Než jsem tě poznala. Přišla mi totiž tak silně definitivní, že jsem si nedovedla představit pokračování, které by mělo smysl. Postupně jsem v sobě měnila názor, aniž bych tuto knihu četla. Uvědomila jsem si, že smrtí blízkého člověka nekončí život těch, co mu byli blízko....a že rozhodnutí zemřít se netýká a nepoznamená svou konečností jen toho, který toto rozhodnutí udělal. Pokud se autorce podaří zachytit tuto atmosféru v životech těch, "kteří zbyli", pak by to smysl dávalo. Dnes jsem dočetla Život po tobě. Podařilo se jí to - již první slova vykreslila obraz baru - ona ten dar slov má, že přímo vidíme a cítíme to, co se popisuje. A smysl tohoto románu je pro mne ve vyznění srovnatelný, pokud ne ještě silnější, než první kniha. Život pokračuje, i když jste jako kobliha s dírou uvnitř ( krásné přirovnání a že jich tam je!) Jsem vděčná autorce za živé, a hluboce pravdivě lidské zpracování všech osudů. Z vedlejších postav se mi osobně moc líbil přístup maminky - žena ve středním věku s dospělými dětmi, která si uvědomí, že to, co naplňovalo její dny ji už nenaplňuje tak, aby cítila, že žije i ona. Jsem opravdu ráda, že autorka to pokračování napsala !

Mohlo by se říct - nastavovaná kaše ..., měla jsem trochu obavy. Ale ne, není tomu tak, knihy jsem se bála zbytečně. Svět se totiž po smrti Willa změnil. I Louisa se změnila, nedá se říci, že k lepšímu nebo k horšímu, ale je to jiná Louisa. A právě to celému příběhu dodává autentičnost. Protože kdo zažil odchod opravdu hodně blízkého člověka, tak velmi dobře ví, že už nic nebude takové, jako bylo. Ano, život jde dál, snažíme se - někomu to jde rychleji, někdo potřebuje více času. I Louisa se posouvá, život jí do cesty přináší mnoho dalších výzev a překvapení. Moc jsem jí držela palce a v leckterých situacích jsem se našla. Nejen proto dávám zasloužených pět hvězdiček.