Císařský kyrysník

Nemôžem si pomôcť, ale každé spomienky na napoleonské vojny musím porovnať s tými Marbotovými a vždy mi vyjde, že Marbot so svojim štýlom je o krom vpred. Tým nechcem dehonestovať Grubera a iných, ale proste im čosi chýba, akýsi hlbší dej. Asi preto, že Marbot bol takmer pri každej dôležitej bitke. Ako sám autor v predhovore spomína, najviac pamätí pochádza od Francúzov (Coignet, Marbot, Blazé, Parquin, Dupuy, Levavasseur, Bourgogne - samozrejme Kovařík vo svojich dielach odkazuje na spomienky maršalov ako Masséna a.i.), pomenej je ich od Angličanov (Mercer, Leach) no a z bývalej Habsburskej monarchie je ich minimum. Jednými z nich sú práve spomienky Johanna von Grueber, ktorý opisuje svoj vstup ku kavalérii, boje proti Francúzom. Po bitke pri Wagrame a porážke Rakúska sa Grueber musel pridať na stranu Napoleona a bojovať v Rusku. Osobne ma najviac zaujíma, ako to Rakúšania vnímali. Po dlhých rokoch bojov proti Francúzom, v ktorých pravidelne prehrávali musel zrazu za nich bojovať proti svojim bývalým spojencom Rusom. Samotný Grueberov život v armáde je veľmi zaujímavý, prešiel si mnohými armádami, najzaujímavejšie to mal rozhodne v tej Pruskej. Súhlasím s predchádzajúcim komentárom od Badgera, že jeho spomienky sú dosť oklieštené a Kovařík ich musel veľmi dopĺňať (zabrali mnoho strán). A ako som už spomínal, spomienok habsburských vojakov je pomenej, preto kniha obsahuje ešte dve krátke správy, jednu od grófa Neipperga a druhú od Josefa Mullera, ktorí opisujú bitku pri Ulme či obyčajné spomienky na napoleonské vojny. Ďalšími sú spomienky klenovského rodáka Jána Ignátyho - "slovenského Marbota".

Kniha mě spíše zklamala vyprávění samotného Gruebera je hrozně okleštěné což nutí Kovaříka pořád něco opravovat. Taky což mi přišlo úsměvné jsme tu částokráte komerčně odkazování právě k dalším Kovaříkovým knihám. Každopádně kniha je poskládaná z části příběhu onoho Gruebera a dalších dodatků které musel autor přidat jinak by kniha svou tloušťkou v knihkupectví asi tolik nezaujala.Každopádně dodatky mě bavily možná i víc hlavně příběh Čecha Josefa Mullera,avšak ke konci funkce jezdectva jeho řazení a otáčení atd. mě byla k ničemu a spíš s ní Kovařík pěkně zaplnil prázdný papír což uvítal spolu s mraky obrázků,avšak opravdu by mě zajímalo koho řešení jestli bude řada široká na 3 či 4 jezdce opravdu zajímá (možná při nějaké rekonstrukci)