Cesta

Adaptace mého oblíbeného románu mým oblíbeným výtvarníkem – tenhle komiks jednoduše nemohl dopadnout špatně. Aby ne, když specialitou Manu Larceneta jsou krajinomalby s citem pro trudomyslnou atmosféru, kterých právě Cormac McCarthy nabízí ve svém postapokalyptickém road tripu nepočítaně. Dějově nejde o nic komplikovanějšího, než že zničeným světem prochází otec a syn s nulovým výhledem do budoucnosti. A přestože zkáza všude kolem je ještě podtrhována hrůzným chováním posledních zbytků lidstva, právě jejich vztah je to, co v člověku bezděčně rozvíří emoce na maximum. Ovšem ne sáhodlouhými popisy, či umělými melodramaty. Jak McCarthy, tak Larcenet, jsou účelově strozí, přesto oba dokážou pár tahy vystihnout vše. Dějově se zápletka navíc několikrát dostane do momentu, kdy už je vám jasné, kam se příběh vrtne následovně, nikdy se mu to však překvapivě nestane. A jak jinak může skončit smutný román než smutně? Přitom je to paradoxně o lidské vůli přežít navzdory všem záporným ukazatelům.

První byl film, který byl dobrý, ale hlavně díky Mortensenovi . Druhá byla kniha, která mě trochu nudila, ale vyvolávala intenzivnější pocit beznaděje. I když to není to, o co bych stál, ukazuje to sílu slov a dává to příběhu hloubku. Komiks vše podtrhl svojí dokonale prokreslenou atmosférou a beze slov překonal knihu a její slova v obrazech. Manu Larcenet stvořil umělecké dílo. Dokonalost kresby v každém detailu.