Cesta

Ke slovům z anotace o prostoru pro pokoru, vděčnost a porozumění by se ještě dalo doplnit, že motivovaný, zvídavý a pracovitý člověk může podávat až neuvěřitelné výkony při studiu i v zaměstnání, že je možné si i při tak náročném životním stylu uchovat smysl pro humor, hravost, vnímavost vůči přírodě, najít si čas pro rodinu a přátele, nenechat se unést vlastní důležitostí, napravovat chyby, dělit se o zkušenosti, chovat se zodpovědně… Takhle bych mohla pokračovat ve výčtu podobných pozitiv ještě dlouho a věřím, že byste mě (díky znalosti jiných autorových knih a přednášek atd.) nepodezírali z přehánění : o) Na ukázku jsem vybrala úryvky vysloveně namátkou, jen tak pro radost z krásné češtiny a z různorodých zážitků, které pan doktor Koukolík ve svých vzpomínkách zmiňuje: … Kus od dědova mlýna byla košíkářská proutnice. Užovky sídlily v kořenech vrbových keřů. Měly šedá, teplá, od sluníčka vyhřátá těla a žlutavé měsíčky na konci hlavy. Vytahoval jsem je z kořenů, abych se jim podíval zblízka do strnulých očí, ovinuly se mi kolem předloktí. Když užovky vypouštěly nahnědlou páchnoucí tekutinu, napadlo mne, že se bojí a říkají, pusť mne, tak jsem je dával zpátky… str. 31 Po svém dvanáctém třináctém roce jsem se kromě psaní dlouhých básní začal pídit po odpovědích na obecnější otázky, jak to na začátku dospívání bývá. Táta jednu nebo dvě básně zhlédl a pravil: „To přejde.“ Pak mi vložil do ruky Mackovy Cesty sebevzdělání, jimž jsem stejně vděčný jako Jírovcově kapitole o práci s informacemi. Kromě toho Filosofický slovník pro samouky Vladimíra Neffa… str. 35 … Po vojně jsem se vrátil do ústavu. Sotva jsem se stačil rozhlédnout, řízl jsem se při pitvě člověka, který zemřel na leukemii a měl žloutenku… Stonal jsem celé jaro a léto. Rekonvalescenci jsem strávil u příbuzných na venkově. Hodiny jsem prožil jen tím, že jsem se díval na listy ořešáku, klidně se pohupující ve slunečním světle… str. 96-97 … Bydleli jsme s rodinou v Českém Krumlově, dala se tam dobře sledovat rakouská televize, včetně tehdy vysoce civilizovaného druhého kanálu… Teď je podobně bystromilný jako kanály naše. Pořady jsou nutná výplň času mezi reklamami… Práce mě těšila, ale při operacích jsem byl nešikovný. Některé pohyby jsem dělal automaticky naruby. Přičítal jsem to svému neúplnému leváctví… str. 131 … Kdybych byl pověrčivý, řekl bych, že jsem v té době potkal osud. Jmenoval se Václav Holý, byl primářem na českobudějovické patologii… str. 132 … Když nevím, tak se zeptám. Procházel jsem neurovědeckou literaturu od roku 1900. Meziknihovní výměnná služba fungovala dokonale. Chudák naše paní knihovnice, musela vláčet balíky svázaných časopisů a knih na poštu a zpět. Děkuji, paní Forejtová. Byl jsem často první, kdo dotyčný svazek otevřel… str. 156

Bílá barva symbolizuje "čistotu". A taková je přesně tato kniha. Je bílá, bez přebalu, se dvěma slovy..... "koukolík cesta". Cesta, která symbolizuje směr a vede k cíli.... ale po této cestě je potřeba kráčet s otevřenýma očima a poznávat, jít a překonávat překážky, nebát se objevovat a být vděčný za každý krok. František Koukolík, lékař se specializací patologická anatomie a neuropatologie (věnuje se především vztahu mezi mozkem a chováním) sepsal nejenom své vzpomínky, tak jak šel čas, ale dává čtenáři nahlédnout i do situací, které jeho život značně ovlivnily a měly tudíž vliv na to, kudy se ve svém životě vydal, co zkoumal, nad čím se zamýšlel a dával do souvislostí s jinými nabytými zkušenostmi. Velice se vážím takto vzdělaných lidí, kteří svou pílí a s poctivostí vykonávají své povolání. Psáno nádhernou češtinou, s vtipem a zároveň odborně (také díky hlubokým znalostem života jako takového). Všechno, co nás v životě potká má svůj význam. Jakou cestou půjdeme je na nás. A troufám si říct, že naše intuice nám v tom pomůže a všechny změny nás nakonec dovedou tam, kam měly.