Občas mne, kor při sledování zpráv, přepadne úzkost, že tahle země svoji budoucnost promrhala a prožrala a že zlepšení či reformy buď už nejsou skoro možné a nebo za obrovskou cenu. I proto si rád čtu texty jsou ty od Davida Klimeše, který se už ve dvou knihách snaží ukázat cestu, kterou se naše země může vydat, aby měla nějakou budoucnost. Na jednu stranu mne pak tato kniha uklidňuje, že ta řešení tu...
Občas mne, kor při sledování zpráv, přepadne úzkost, že tahle země svoji budoucnost promrhala a prožrala a že zlepšení či reformy buď už nejsou skoro možné a nebo za...
Občas mne, kor při sledování zpráv, přepadne úzkost, že tahle země svoji budoucnost promrhala a prožrala a že zlepšení či reformy buď už nejsou skoro možné a nebo za obrovskou cenu. I proto si rád čtu texty jsou ty od Davida Klimeše, který se už ve dvou knihách snaží ukázat cestu, kterou se naše země může vydat, aby měla nějakou budoucnost. Na jednu stranu mne pak tato kniha uklidňuje, že ta řešení tu jsou, i když to bude bolet (období, kdy by reformy byly bezbolestné, jsme už promrhali), ale pak na mne padne depka, že jsou to recepty, které se tu debatují 20-30 let a žádný politik neměl koule a dost síly něco z toho prosadit. Všechny ty reformy penzí, zdravotnictví, vzdělání, daňové a trhu práce už tu měly být, ale my neudělali vůbec nic a pokud přeci jenom ano, tak to další vláda zrušila.
Autor používá často přirovnání naší země k člověku, který prožívá předčasnou krizi středního věku. K člověku, kterému se daří, je v podstatě na vrcholu svých sil, ale ztrácí smysl toho všeho, zjišťuje, že to takto nebude fungovat věčně a uvědomění si vlastní smrtelnosti. Označuje naši zemi za zaseklou. Daří se nám natolik dobře, že nejsme schopni udělat změny, které nám pomůžou, aby se nám dařilo dobře i v budoucnu a tuto naší budoucnost, tedy hlavně našich dětí, velkým tempem projídáme.
I přes to všechno, co jsem psal výše, mám z knihy pozitivní pocit, že to nakonec dobře dopadne, že si tou předčasnou krizí musíme projít, abychom byli schopni nakonec v poslední vteřině vybrat zatáčku a přistoupit na dané reformy. Nebudeme světovým premiantem v žádné oblasti (ale to jsme asi nebyli nikdy), ale může se i tak v této zemi dobře žít a že ty recepty nejsou ve výsledku tak složité, jak se můžou zdát. Také je vidět v náladě společnosti, že nás tímto neprovede žádný osvícený vůdce, polodiktátor, ale že si to musíme odmakat ve výsledku my sami. Knížku by si měli přečíst pro inspiraci všichni politici, kteří svoji práci nedělají jen pro prachy a jako výtah k moci - je takových dost, věřím.
Číst více
Číst více