Čakanie

Hodně pomalý a typicky až nezáživně podrobný rozjezd z oddělení odložených případů, s Ballardovou v čele. Tady se o ní dozvídáme spoustu dalších věcí - pohřešuje matku na Havaji po požárech (a nechává ji aktivně hledat), miluje surfování a slouží jí jako potřebná terapeutická pomůcka doporučená psychoterapeutkou, ke které dochází každý týden, a v práci řeší soukromý případ krádeže vlastního policejního odznaku, zbraně a dalších věcí ze zamčeného auta u pláže. Ne vždy podle pravidel, i když své dobrovolníky ve skupině prohání co se pravidel týká důsledně. Vypadá to na vícero případů, pomaličku se to zužuje na dva, současný (i Harry přijde ke slovu, či spíše nebezpečné akci) i odložený, vlastně se jako deus ex machina v podobě Maddie a jejích skladových prostor vyřešil i pověstný stařičký případ Černé Dhalie. Závěrečná akce byla překvapivá a nespravedlivá, i když Colleen byla nepříjemná vlezlá osůbka. Ne vše bylo pro mne zcela uspokojivě vysvětleno, např. proč středoškolačka-matka vlastně spáchala sebevraždu, až po zdárném porodu a adopci svého syna. Předpokládané trauma ze znásilnění by muselo traumatizovat už její plod v době těhotenství, přesto se na něm vůbec nepodepsalo, a to i přes vražedné sklony otce-násilníka...

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že bych zcela mimořádně ochudil Michaela Connellyho o půl hvězdičky, protože u mě vyřešení slavného případu ze sedmačtyřicátého trochu drhlo kýlem o dno, ale pak jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že můj oblíbený autor přece nepíše literaturu faktu, a navíc jsem knihu přečetl v průběhu dnešního dne, protože jsem se od ní nějak nemohl odtrhnout. Jak se říká, mládí má zelenou, ale já jsem moc rád, že autor nezapomíná na starého koně, který mu vyhrál spoustu dostihů, a že ho při jeho zaslouženém odpočinku nechá sem tam proběhnout po šťavnaté pastvině.