Bratrstvo krve 4 Vlci

Knihu samotnou jsem přečetl formou audioknihy a i když tentokrát v sérii Bratrstva krve proběhla změna interpreta a my jsme si mohli užívat hlasu Reného Šmotka, vůbec to nevadilo. Neužíval jsem si ho sice tak vehementně, jak Richarda Fialu, ale ani tohle nebyla žádná amatéřina. Rozhodně to nemá vliv na obsah. A obsah je opět super. Tentokrát se přeneseme časem kamsi do raného středověku nebo nějakého jiného řitivěku (což je příjemná změna), kdy ještě existovali Keltové, Římané a hlavně Germáni a Slované. K upírům nám přibudou vlkodlaci neboli lykani. A právě jeden germánský upír (kdo to asi může být?) si musí poradit se zradou a hezky nám doplní mezeru v historii slovanského upírského klanu. Nejlepší recept na vlka je pěkně po kotletovsku. Odkrvíme, odblaníme, podusíme, potlučeme, polámeme, odsekáme, posekáme, rozmašírujeme hlavu, pro zjemnění chuti můžeme přidat trochu smetany a vypijeme. A spláchneme to Radegastem. Když budeme během konzumace oslavovat pohanské bohy, prohloubí se nám gastronomický zážitek. A jedna výhrada - uteklo to nějak strašně rychle. Když jsem čekal, že se tam ještě bude něco dít, byl najednou konec. Je to škoda, protože jsme se ještě mohli kouknout na další osudy slovanské kněžky a co následovalo po společném vítězství nad vlky. Ale třeba se to dozvíme ve Stalingradu.

Po Bratrstvu krve a Stalingradu člověk tak nějak tuší pointu Vlků - že vztah mezi Radegastem a Verou, tedy Gerhardem a Veronikou je mnohem hlubší, než se původně zdálo. Gerhard je jejím Otcem. Kniha dost vysvětluje i Veroničinu pozici a moc ve Slovenském klanu. Bylo super si konečně přečíst něco víc i o lykanech, kteří byli v Bratstvu zmíněni jen okrajově. Taky jsem si užila Gerhardovu emotivnější stránku, takovou, kterou jsme začínali vidět ke konci Bratrstva. Poznámka pod carou: pojmenovat jednoho z lykanů Sukra byla podpásovka... vždyť já tam pořád viděla vytáhlýho zelenýho mužíčka z Legie... :D