Poločas rozpadu

Jsem ráda, že jsem se dala do knížek od pana Kotlety :-) Druhý díl je opět plný akce, krve, mrtvol, doutníků a humoru :-) Nacumi a Jitřenka to ještě vylepšily :-) Na plukovníka Michálka, jeho partu a jejich hlášky jen tak nezapomenete :-) Noooo, další díl už mám takže pohoda :-)

“Už jste na tyhle blbinky starej, plukovníku.” Ale kdepak, hrdina z Istanbulu ještě nepatří do šrotu, jak může potvrdit každý padouch, kterému se podařilo nakrknout drsoně Michálka a jeho (v zabíjení podobně zdatné či zdatnější) spolubojovníky, častěji spolubojovnice. Brno skončilo v dobrých rukou, ovšem okolní svět je divočina plná zlotřilých gangů a ujetých kultistů. A kdo jiný by se s nimi měl vypořádat, než nejvyšší šarže české armády? Takže řádně vyzbrojit, vybavit se tunami munice (a hlavně doutníků) a hurá na východ, zarazit magorům v Mordoru destruktivní rejdy. “Poločas rozpadu” je čtyřhvězdičková akční cesta tam a už ne zpátky - samé putování, střelba, občas techtle-mechtle... a závěr jaksi nikde (resp. až v další knize), to bude stát bruntálského řezníka pár procent. “Prásk!” Odstřeluji dalších 10% za ty věčné debilní citoslovce. Čtvrtá astra je rázem v kritickém stavu, přesto román není horší ve srovnání s předchozím dílem. Vlastně spíše lepší: svižnější, s několika zapamatovatelnými scénami, trilogii pravděpodobně dočtu bez mučení. 70-75%

„Proměníme svět v ruiny ... zapálíme ho a shoří. Zapálíme svět! ... ta slova opakoval jako nějakou mantru ...“ Jako by nestačilo, že svět je plný zmaru i bez holohlavých fanatických šílenců, co se rozhodli uspořádat večírek, který skončí posledním a největším „ohňostrojem“ – koncem světa, jenže mají smůlu, protože sympaťák plukovník Michálek je tu, vůbec jsem netušila, že bych mohla někdy nějakému akčnímu hrdinovi takhle fandit :-) ... a má samozřejmě nehorázné štěstí, co si budeme povídat, docela se mu hodí, protože zachraňovat svět je neskutečná dřina a taky dost nevděčná práce. Naštěstí se ale plukovník spolu se svými parťáky chytne té poslední marné a mizivé šance tenhle „nápad“ na totální genocidu zhatit. Prachobyčejná zvědavost mě donutila tuhle knížku otevřít, není (vlastně do nedávna nebyl) to žánr, který bych tak úplně běžně četla, každopádně před časem jsem z domácí scény vyzkoušela už pana Kulhánka a tohle setkání dopadlo výborně, takže jsem si nemohla nechat ujít ani dalšího z osobitých domácích autorů drsných akčních příběhů z postapokalyptické budoucnosti. Ze zvědavosti jsem přečetla první stránku a nebudu lhát ... „probrala“ se až na té poslední :-) ... že mě to takhle pohltí jsem vůbec nečekala, i mé druhé setkání s tímhle žánrem dopadlo na výbornou :-). Autor téhle exkluzivní brakové literatury překvapil ... navzdory tomu, že se na můj vkus až moc čvachtáte neustále v něčích vnitřnostech a to nemluvím o krvi, bylo to vynikající čtení, v rychlém spádu se míhá kontrast zmaru radioaktivního světa, ale hlavně lidské civilizace s lehkým vtipem a erotikou, a dokonce (překvapivě) místy s lehkým filozofickým podtextem (alespoň já ho tam vnímala) ... nebudu zapírat, chytlo mě to a nepustilo ... odpočinula jsem si u toho a odreagovala se ... a navíc, začala jsem shodou okolností dvojkou v sérii, a i když se to dá číst samostatně, teď už chci vědět, co bylo před a po ... takže se s plukovníkem Michálkem určitě ještě potkáme ... těším se :-). A abyste věděli, na co se můžete těšit, dovolím si ještě malou ukázku, pár japonských přísloví ... a trochu polštiny :-) ... „Výrazné ztráty na životě – fráze jako tahle se draly do mých myšlenek ... to je to první, co se každý velitel naučí – nenazývat věci pravými jmény. Lidé neumírají, ale dochází ke ztrátám na životě. Stejně tak není nepřítel pozabíjen, ale eliminován, případně zneškodněn, nebo město není vypleněno, ale jeho vojenský potenciál byl výrazně omezen.“ „Napjal jsi tětivu? Tak střílej!“ (japonské přísloví) „Vstoupíš-li do vesnice, řiď se jejími zákony.“ (japonské přísloví) „... myslím, že to byl náš nejšťastnější den v životě, hlavně proto, že jsme netušili, co všechno ještě přijde ...“ „Czerwone korale, czerwone niczym wino Korale z polnej jarzebiny I lzy dziewczyny i wielkie lzy ...“ „O čem byla ta píseň, na kterou jste tancovali?“ „O vášni a o lásce, ale hlavně o věcech, které v té písni nejsou.“