Boss Babiš

Tak tohle je kniha ze které mě mrazí a dělá se mi lehce nevolno, zvlášť když si uvědomím kolik lidí pana Babiše volí a vynáší ho do nebes jako člověka s vysokou morálkou. Smekám před autorem, a určitě sáhnu po nějaké další jeho knize.

Obraz Babiše jako (všeho)schopného pragmatika, který neváhá udělat nejeden pochybný a zavrženíhodný krok pro dosažení svých osobních cílů. Faul za faulem skrze šedou zónu, kde co není zakázáno/prokázáno, je povoleno, a to vstříc výsledku, který je jediný důležitý... Sorry jako, ale to přeci je každému jasné. Já bych dokonce šel o krok dál a řekl, že když vynecháme babičky okouzlené tím, jak se na ně na náměstí usmál, tak výše zmíněné je sice důvod, proč je pro nemalou část národa neakceptovatelný, ale zároveň je to i důvod, proč ho naopak podstatná část čechoslováčkovského lidu obdivuje. Umí v tom chodit, má výsledky. Jak shrnuje zdroj z jeho okolí „nesporně pracovitý, ale prevít vyjebaný to je“. Babo raď, zda to je poklona či ne. Na škodu je především Kmenta samotný. Je tu v dvojí poloze; angažované osobní a chladně investigativní. Ta první je přesně to, jak se projevuje na sociálních sítích. Tedy že někdy v rámci všeho toho potřebného bití na poplach uchyluje k závěrům, kdy se nabízí i vícero interpretací. Navíc z těch rozporuplných názorů vyvádí i jiné. Což je v přímém rozporu s (naštěstí drtivě převažující) investigativní novinařinou, tak jak jsme na ní od Kmenty zvyklí z jeho knih, původní MF Dnes či Reportéra. K tomu závěrečný předvolební dopis. Ten (jakkoli s ním souzním) patří na stránky tisku či sociální sítě a nikoli do knihy, která tu s námi bude i po jednom volebním období. Investigativní pasáže jsou plné rozkrývání známostí co ruku myjí jiným známostem, nastrčených bílých koní apod. Nedělám si však iluze, že by to stejně nechodilo ve všech takovýchto koncernech; ostatně speciálně finální pasáž s rozkrýváním majitelů je oproti některým vypečeným kouskům z doby po zveřejnění Panama Papers ještě slabým odvarem. Nebýt Babišova přestupu z neviditelné role v přítmí do aktivní politické role, tak to zase až tak moc nikoho nezajímá. Až jeho vstupem do politiky a Mafry to na něj začíná vrhat zajímavé světlo. Otázku samozřejmě je, zda mu právě tento krok v budoucnu nezlomí vaz. Doposud všem podobným oligarchům u nás během cca dekády totiž vždy zlomil a i to je důvod, proč většina takovýchto osob zůstává spíše za tou neexponovanou oponou po celou kariéru. Co mě překvapilo je, že se Kmenta dlouho dlouho vyhýbá Babišově vztahu s Rakickým. Sice i k tomu se dostane, ale s ohledem na to o jak (zřejmě) stěžejní „otcovský“ vztah jde, tak tomu věnuje sotva pár odstavců. Během finále se pak Kmenta zamýšlí nad tím, na koho Babiš v roli marketingově vypucovaného politika vlastně cílí. A dochází k trefnému názoru „že chytře sází na lidi z generace bez idejí“. Já bych to ze zkušeností ze svého okolí smrskl čistě na „sází na lidi bez idejí a ty klasickou politikou znechucené.“ Čili nesporně zajímavé, tradičně kmentovsky čtivé, ale zároveň pokud sledujete dění (a ne pouze skrze Mafru), tak nic moc nového nezazní, jen se to dává do komplexních souvislostí napříč několika dekádami. Rozhodně slabší kmentovina, kterou sráží především přílišná aktuálnost oné politické části (Kmentovi sedí spíše odstup od událostí). Ovšem samozřejmě chápu, že právě kvůli ní to v první řadě vzniklo.