Víte, co je vlastně nejsmutnější? Nejhorší? A nejnebezpečnější? Ne, že jakýsi Krejčíř, Mrázek, Josef, Václav, Bohuslav či Arnošt páchají trestnou činnost a obírají tím stát, přičemž radikálním způsobem zasahují do života mnoha, často i nevinných, lidí! Z našeho, řekněme uživatelského, hlediska je nejhorší, že při zběžném pohledu jsou to stejní lidé jako všichni. Chodí do stejných restaurací jako ostatní (Krejčíř např. rád sushi nebo měl v oblibě jedno čínské bistro). Mají rádi hezká auta jako všichni. Vlastní nemovitosti častokrát ve stejných lokalitách jako tzv. obyčejní lidé (ne vždy se jedná o satelitní městečka a "milionářské kopečky"). Mají děti, kteří kamarádí s těmi vašimi a na základní škole hrají spolu v jednom týmu vybiku. Stojí ve stejné frontě v hypermarketu. Nerostou jim rohy, nezanechávají otisk kopyta a nesmrdí sírou. Svým způsobem je děsivé, kolik podobných typů během dne potkáme! Zároveň je naprosto skvělé, že o tom nevíme! Knihu doporučuji k přečtení, neboť za přečtení stojí. Nejde o přílišnou beletrizaci událostí. Podle mého názoru autor dokázal najít vhodný poměr mezi fakty a novinářskou fikcí. Navíc pojednává o událostech z doby ne tak dávno minulé, pročež si čtenář dokáže ukotvit děj do celkového "historického" rámce.

Na můj vkus příliš literatury faktu, např. výblitky šejdíře Krejčíře z vězení mne nedojímají. Jinak snad bylo dost dobře ukázáno, jaký chaos zde na přelomu tisíciletí byl a jaké jsou kořeny současné situace u nás. Všem těm hajzlům jejich "úspěchy" přeji, i v této knize je vidět, za co jejich život stojí.