Babišovo Palermo II

Druhé Palermo je o něco méně strhující než první díl, který by měl bohatě stačit otevřené mysli pro pochopení toho, proč je Babiš (potažmo jeho ANOfert) nevolitelný i k zvědomění souvislostí. Druhý díl je více faktografický a Kmenta se v něm věnuje kmotrovi Faltýnkovi (babišově pravé ruce), kauze Stoka (ovlivňováním zadávání veřejných zakázek na Správě nemovitostí Brna-střed) a palermu na dopravě. To vše v kontextu Babišovo původního rámování hnutí ANO jakožto protikorupčního. Ukazuje se, že za Babiše je ta korupce větší, což není tím nejhorším. Nejhorší je, že přes všechnu tu zhovadilost, lži a zlodějnu je Blbiš neodvolatelný a jeho voliči (důchodci) mu ty lži stále baští jak bábovky, protože ho vnímaj jako svého spasitele. Přitom 20. století nás mělo skrze své diktátory (případně Herbertovu ságu Duna) naučit, že poddávat se domnělým spasitelům je cesta do pekel. Dříve byli politici buď vykroužkováni u voleb anebo museli odstoupit. Babišova sekta však není demokratickou stranou, nýbrž politickou silou, která má sloužit pouze jemu a jeho obchodním zájmům. Neexistuje tedy, že by ho strana vypekla, když tam má jenom bezskrupulózní kariéristické sluhy. Závěrem chci panu Kmentovi poděkovat, že nám ty informace takhle uceleně zprostředkovává. Dodávám už jen, že se mi to četlo lépe než Boss Babiš, v němž jsem se ztrácel.

Jelikož jsou oba díly Babišova Palerma obsahově velmi podobné, je i moje hodnocení stejné. Stejně jako u prvního dílu autor zabíhá do zbytečných podrobností, které mohly být zpracovány jakousi zkratkovitou formou na konci knihy jako příloha. V knize se také často opakují stejné kauzy a díky extrémní podrobnosti jsem tak párkrát několik stran jen "přelétl". Kniha má stejný "problém" jako její první díl, a to ten, že ti, kteří by si ji měli přečíst nejspíše, se jí budou vyhýbat obloukem. Po poslechu podcastové série Prohnilý sdílím autorovu beznaděj, kdy i po všech přešlapech, zklamáních, podvodech atd. Andreje Babiše má stále jeho hnutí podle volebních průzkumů téměř třetinovou podporu. Zřejmě nám tedy nezbyde nic jiného, než čekat.