Boje o trůny

Jako už poněkolikáté, J.K. představuje historii o dost jinou, než jakou nás učili na hodinách dějepisu. Převrátil naruby moje představy o stavovském povstání a jeho aktérech, třeba o Thurnovi. Bitvě na Bílé hoře věnoval autor 90 stránek, což i na mě bylo moc. "V též době zatlačili vítězní císařští poslední vzdorující obránce k jižní zdi oboru Hvězda, odkud nebylo úniku ... Svědectví o posledním boji v pasti, který svedli ne Moravané, ale většinou němečtí žoldnéři, naverbovaní moravskými stavy, a Rakušané, chybí, o to víc je ale zmínek o mrtvolách nakupených na sebe těsně u zdi. Přežili jen nemnozí, mezi nimi jejich velitel hrabě Heinrich von Schlick."

Jak sám autor uvádí, o bojích českých Stavů s Císařskými a tragickém finále na Bílé hoře už toho bylo napsáno mnoho a je těžké přijít s nějakými novými originálními postřehy či hodnoceními. Přesto nám Jiří Kovařík předkládá historii z pohledu různých aktérů tohoto dramatu: vítězného Buqoye, poraženého Thurna, ale také "kondotiéra" Mansfelda, pro kterého byla válka více řemeslem, než bojem za pravdu. Pozoruhodný a originální byl příspěvek o mladém Kristiánu Anhaltovi, který s obrovskou odvahou a notnou dávkou štěstí zachránil Stavům alespoň nějakou čest a překvapivě nezemřel na bojišti. Velmi poutavě též autor píše o králi Jindřichu IV., kterému věnuje hned dvě kapitoly - první popisuje jeho chrabré činy na bojišti a druhá zachycuje dobu jeho vlády (v podstatě také vyplněnou válčením, jen v trochu jiné podobě). Čtivost je u Kovaříka samozřejmostí (umění zaujmout čtenáře u pozičních válek není zrovna jednoduché) a návykovost je také téměř vždy zaručena, takže se zřejmě brzy vrhnu na další díl...