Bohyně krve a kostí

Nevím co tohle bylo. Jestli jsem měla u Duše vztek, tak teď sem vyloženě nas... Jsem velký fanda série, je to moje srdcovka a stále se k nim vracím, ale tohle??? Ze všech těch stránek jich tak 750 bylo zbytečných. A ne že by se linie prolínaly, ale vzala Seřin příběh a jen jí vyměnila za Poppy, bylo to jak přes kopírák. Chápu, že je těžký se neopakovat a vymyslet něco wauuu, ale místo kvantity by bylo dobrý dát prostor kvalitě, což tady není.... a to sem se tak těšila.

Fuu, kde začít? Tahle kniha je pro mě mimořádným zklamáním. Vlastně si říkám, jestli 3 hvězdičky nejsou moc. Upřímně, už z předchozí knihy jsem neměla moc radost, protože nám autorka místo pokračování děje naservírovala recyklaci první knihy, jen očima Casteela. Takže použila to, co fungovalo dokonale a přihodila nám pár drobečků navíc, aby se neřeklo a zavřela nám štěbetálkům tak zobáčky. Takhle - já bych absolutně neměla problém s tím, že je kniha dlouhá a vlastně to Armentrout zachutnalo natolik, že ještě nemá v plánu příběh končit a bude další pokračování. Naopak, pokud by dokázala zachovat laťku, kterou sama sobě nastavila a my si na ni velice rádi přivykli, vše by bylo v nejlepším pořádku a já bych byla víc než ochotná na tyhle knihy čekat.. teď přijde to ale.. Ale ono se to úplně nepotkalo. Po tom, co za sebou máme 6000 stran z knih obou serií Z krve a popela a Žár těla a ohně (protože to čteme tak, jak je to autorkou doporučované, že) a dostaneme 900 stránkovou bídu? No, to jednomu úsměv na tvář úplně nevykouzlí. První, řekla bych, půlka knihy je něco strašnýho. Asi tak dvě kloudný myšlenky protostlý zbytečným plevelem. Korektura asi zrovna měla volno, anebo někdo paní autorce zapomněl připomenout, že kvalita > kvantita. Já tu knihu během první poloviny děje odložila na měsíc, pak na další.. to si nemyslím, že by se u skvělé knihy mělo dít. Ale tedy, co mi tolik vadilo? Nejvíc změna postav a totální zruinování charakteru Casteela. To už započala u Války dvou královen a tady dílo dokonala. Gratuluju, z charismatického, zdravě drzého a vtipného Casteela se stal nonstop nadržený ultra majetnický idiot posedlý vlastnictvím Poppy s neustálou potřebou kontroly a hlídáním každého jejího kroku. Do toho mi vylézaly oči z důlků, co on si dovolil například k sudičkám? Nesnáším to. Armentrout vystavěla v předchozích devíti knihách ten svět nějakým způsobem - víme, kdo má nejvyšší moc, kdo tam tomu šéfuje a tenhle Bulík, co je prvotním asi tak jeden den, si nakráčí na scénu a chová se, jako by byl neporazitelný, všechno věděl nejlépe a nemá absolutně žádný respekt k ničemu a nikomu? (Koho mi to jen připomíná? Někoho, kdo se rýmuje s pacinka? Hmmm..) Gratuluju Jennifer podruhé, takhle to totiž vypadá, že zruinovala důvěryhodnost a váhu celého svého světa, pro jednoho šaška. Poppy se tato výtka týká také, ale ne v takové míře. Nezbývá než napsat, že pokud stejným způsobem zlikviduje charakter i Nyktovi a Seře, končím se čtením. To je moje hranice, pod kterou nehodlám jít :D Atmosféra knihy je jiná. Moje pocity a emoce z různých situací a dialogů byly jiné, než doposud. Měla jsem takový neodbytný pocit, že je něco jinak, ale tím špatným, nevítaným způsobem. Postavy taky i díky tomu působily ještě více cize, divně, jinak.. Dalším bodem jsou sexuální scény za NAPROSTO NEVHODNÝCH SITUACÍ. K tomu asi nemusím víc psát, to byl prostě bizár. Situace a zásadní momenty, co se v knize děly, negativně nevnímám. Autorka se snažila naservírovat i velkou dávku emocí, což by se do jisté míry povedlo, kdyby knihu nezabalila do kabátku o 500 zbytečných stránkách, byl by tu ten očekávaný wow efekt. A asi pořádný. Velké pozitivum je pro mě moje milovaná Sera, snad v příběhu bude více, ovšem ne za cenu ztráty její osobnosti. Našla se místa, která knihu hodně vytáhla, ale na víc jak 3* to ani tak z mého pohledu prostě není. Nebudu dávat lepší hodnocení, protože "postavy a ten svět mám ráda", naopak, bylo by super, kdyby si 3* hodnocení vzala autorka k srdci a dala si na psaní čas. Snad další kniha bude lepší..