Koruna z kostí a zlata

Tak tady už autorka opravdu píše erotickou fantasty, takže počítejte s různou formou sexu skoro v každé kapitole. Nejvíce mi vadilo mnoho vysvětlujících rozhovorů, které děj zpomalovaly. A velmi brzy mi lezla na nervy věta "Mám otázku" a na to odpověď od ....dosaďte si kteroukoliv postavu kromě Poppy... "že mě to nepřekvapuje". Někdy to vše působilo překombinované. Plynulost a lehkost vyprávění z prvních dvou dílů se vytratila.

Autorku mám velmi ráda, proto bylo jasné, že knihu budu mít ve své knihovně :-) A i když je kniha čtivá (to autorka umí), tak si nemůžu pomoct, ale něco tomu chybí.. Nemůžu si nevšimnout, jak se stále opakují stejné fráze z předchozích dílů.. jako třeba zmínky o ďolíčkách, zvrácené mysli Casteela, nebo jak je Poppy násilnická, nebo neustále otázky a reakce na to, že má Poppy další otázku :D. Je to dost otrava a lezlo mi to na nervy. Jinak zvratů je tam celkem dost a samotné mi některé věci ani nedošly i když to bylo celkem nasnadě. Prostě mi přijde, jako by si autorka ukousla moc velký kus a poté zjistila, že nedokáže splnit 100% potenciál toho děje, přitom z toho mohlo být velkolepé dílo. Možná mi dá zapravdu více čtenářů, že tomu něco chybí. Takže pro ty, co se chystají na knihu, tak to napínavé je, musím říct, že děj je vymyšlený dobře, ale pro ty více náročné čtenáře si myslím, že to není to pravé.. kniha se více line v romantické lince, než aby tam autorka rozvinula více děj Atlanťanů a Povznesených. Přitom jsem byla nadšená z příběhů bohů a historie Atlantie, i když vysvětlování historie bohů, božstev a potomků božstva - už mi přišlo celkem dost chaotické :D

První díl byl naprostá katastrofa – označila jsem ji za nejhorší knihu, jakou jsem kdy četla. Světe div se, druhému jsem celkem přišla na chuť a říkala jsem si, že s každou další knihou to třeba bude lepší a lepší. Ne. Vždycky když už to vypadalo nadějně – trvalo to max 2 stránky. Neřekla bych, že to je zklamání, protože jsem se naučila od téhle série nic neočekávat. Nebyl tam žádný vývin vedlejších postav, které byly ploché a nevýrazné nebo ději samotném (jestli se tomu vůbec dá říkat děj). A neustálé rádoby milostné dialogy Poppy a Casteela už byly otravné. Jejich vztah se nedal brát vážně – to není vztah, ale posedlost. Svoje pozitiva to ale mělo, takže začnu od nich. Poppy už nebyla tak otravná a hloupá jako v předchozích dílech. Dospěla, má sebevědomí a dokonce i víc mluvila, místo toho, aby se držela zpátky a dokonce uměla být i vtipná (ne že bych na ni změnila názor, už od začátku mi vůbec nesedla a za mě je to jedna z nejhorších ženských hrdinek vůbec). Sem tam jsem se uchechtla nad vtipnými hláškami, ale to je asi tak všechno. Těch věcí, co jsem nemohla vystát bylo hodně. Tohle seznam jen některých z nich: - moderní jazyk („Asi budu brečet jako želva, vedle jak ta jedle, ať ti políbím prdel, blízko mého ptáka, jako bych spadla z višně, další super schopnosti, my s tátou, v pohodě, jo atd…) - neustálé narážky na sex, Poppynu nahotu, její oblečení a oplzlé poznámky, které byly vecpané, kde se dalo - milostný trojúhelník Líbil se mi určitý odstup, jaký měl Kieran od Poppy. Jejich vztah připomínal bratr-sestra a bylo to hezké. Teď spíš připomíná kamaráda s výhodami. Zdá se, že nemá žádný osobní život, koníčky – cokoli! Je to hrozná škoda, protože jsem si ho ve dvojce zamilovala a připadal mi v celé sérii jediný se zdravým rozumem. Teď se vsadím, že se s Poppy ve čtvrtém dílu vyspí a pak si dají s Casteelem trojku. Autorka ho doslova vnucuje do milostného trojúhelníku. Zároveň nemůžu uvěřit, co zase vymyslela (scéna potom, co Poppy oživili). Když už jsem si myslela, že to nemůže být víc bizarní, opět se překonala. Mám ráda erotické romány, ale tady to bylo prostě… Ew! Představte si, že jste něco jako zdrogovaní, máte sex s přítelem, kterého nepoznáváte, natož abyste poznávali vlastní jméno a u toho asistuje jeho nejlepší kámoš. Divné? Slabé slovo. Přímo odporné. Rovná se to znásilnění, stejně jako v mnoha případech v předchozích dílech. - Poppy je tak speciální a s každou knihou nám autorka odhalí, že je ještě speciálnější, než jsme si dosud mysleli Vsadím se, že v příštím díle bude oživovat mrtvé, chodit po vodě a měnit vodu ve víno. Navíc ani na své schopnosti nepotřebuje výcvik. Použila je jednou nevědomky a už je dokonale ovládá. Stačí jen pomyslet a zničila by i celou planetu. Už jsem přestala počítat, kolikrát nějaká postava řekla, že je Poppy výjimečná a naprosto úúúžasná. Všichni se jí klaní, pějí chvalozpěvy a líbají ji boty. Dále mě zarazil její spojení s vlkodlaky. Ve dvojce mi přišlo zajímavé, že má Anlanďan za ochránce vlkodlaka a mají mezi sebou hluboké pouto. Poppy ho vzala na sebe a jediná reakce Casteela a Kierana? V pohodě! Protože je to přece Poppy! Kdybych já měla s někým pouto tak hluboké, že bych fyzicky cítila, kdyby toho druhého někdo mučil (vzpomínáte na Kieranovo vyprávění ze dvojky?), a to se potom protrhlo, zuřila bych. Ale každý vlkodlak je s tím v pohodě. V podstatě jsou teď Poppyini otroci – vycítí když má noční můry, musí poslechnout když jim to nakáže a když se Poppy ocitne v nebezpečí, jsou schopni roztrhat i své přátelé a nemají možnost svobodného rozhodování. Už jsem se zmínila, že Poppy je naprosto úžasná?! - Poppyny nekonečné, nudné vnitřní monology Kdyby kniha byla napsaná v er-formě, myslím, že by to bylo čitelnější. Doslova jsem při jejích myšlenkových pochodech trpěla. Pořád opakovala to samé dokolečka. - Poppy má otázku (už jsem na tu větu alergická!) Ve dvojce se to dalo ještě snést, ale tady mě to otravovalo víc než zmínka o dolíčkách, stejně tak už jsem protáčela oči sloup při otázce: Jsi v pořádku? - každý je Poppy doslova posedlý Casteen až chorobně, ale to není nic nového. Tohle je problém u většiny fantasy-romantických románů. Hlavní hrdinka je ze začátku nijaká a vypracuje se na dokonalou bohyni, kterou všichni zbožňují, touží po ní a mají přehnanou potřebu ji chránit (i před ní samotnou). Svět se doslova točí jen kolem Poppy. Kniha je naprostý guláš. Taková kombinace fanfikce, při čemž si autorka plní své sexuální fantazie a hraje hru „jak naplácat co nejvíc šíleností do jedné knihy“. Absolutně jsem vzdala naději zapamatovat si veškeré informace, jména, místa a vlastně i pravidla jak tenhle svět vlastně funguje. Tak příšerný wordbuilding jsem ještě nečetla. Pořád se jen mluví, vysvětluje a vytvářejí teorie, místo aby nám to bylo naservírováno postupně. Když se probírá něco nového, dialogy jsou na jedno brdo. Probíhají stylem – Poppy má otázku, Cass a Kieran odpovídají. Dokola. Měla jsem pocit, že stojím pořád na jednom místě a logika tu absolutně nehraje roli. Celá kniha se točila v samém kruhu - akce, sex, dlouhé povídání, sex, víc povídání, narážky na sex, další povídání, akce. Ne. Dost, stačilo. S touhle sérií definitivně končím, než ji autorka dodělá ještě víc.

Tohle bylo parádní čtení. Poppy se značně zlepšila, Casteela mám ráda už od první knihy a jeho osud mnou opravdu zamával. Těším se na další knihu, doufám, že bude zase tak dobrá. Jediné, co se mi moc nezamlouvalo byl sex, přehršel sexu, který tam byl podle mne soukán nasilím. Hlavní hrdinové si to rozdávali všude a v každé volné chvilce, až ke konci byl sex upozaděn. Určitě bych knihu neřadila do kolonky - Pro děti a mládež. Pro děti to rozhodně není. Čtení mne bavilo a celá série je super. Takže už se těším na další díl a doufám, že bude brzo.

️️️️ Z kraje knihy jsme začali zostra. Dědictví, povstání, tajná společenství, bitky, únosy a proměny. Střed knihy celkem dost stagnoval, jelikož jsme se točili v kruhu a autorka nám nabízela pouze stále více otázek, kdežto odpovědí jsme se nedočkali. Konec tomuto dílu napravil reputaci a já byla ze čtení opět nadšená! Konečně jsme odkryli pár tajemství a záhad, které nás už nějakou dobu tížily a finální strany poskytly dost munice pro závěrečný díl série. Byť musím jednu hvězdičku ubrat, a to za ten hodně utahaný a opakující se prostředek knihy, ve výsledku jsem spokojená a nevýslovně se těším na závěr cesty Poppy a Hawkea️️. V knize se opět vyskytují velmi explicitně popsané intimní scény, ale kdo autorku zná, tak snad ani nemůže být překvapený. Je to o vkusu každého čtenáře. A jen bych chtěla apelovat na čtenáře, kteří takovéto knihy haní, prosím nečtěte je, v popisku a trigger warnings to většinou máte všechno napsané, tak netrpte, když nemáte tento typ literatury rádi. Také bych chtěla doporučit čtenářům, kteří dali už prvnímu dílu špatné hodnocení, aby dál nečetli a neobtěžovali tím ani sebe, ani své okolí. Žádnému čtenáři se nelíbí všechno, co kdy přečetl, ale proč pokračovat v něčem, co mě nebaví….a zdaleka to neplatí pouze pro knižní sféru.

Třetí díl ze série byl pro mě největší oříšek. Prvních cca 30 kapitol bych shrnula do maximálně 3. Tahle kniha mě hodila celkem do čtecí deprese a musela jsem se opravdu hodně přemlouvat do toho, abych v jejím čtení pokračovala, což jsem zrovna u této autorky absolutně nečekala, tuhle sérii miluju. Naštěstí to rozsekla kapitola 32. Pak už se tam konečně začalo něco kloudného dít a nebyly to jen tisíce úvah, pocitů a myšlenkových pochodů. Další co mi vadilo, bylo neustálé opakování rádoby vtípků z předešlých dílů (bodání Casteela a vyrejpávání do toho, že má Poppy otázky). Upřímně řečeno se nedivím, že měla tolik otázek když zjistíte, že téměř nikdo tam není tím, za koho je měla, ani ona sama ne. Další věc co mi úplně dvakrát nesedí je v mých očích tlačení trojky do tohoto děje. Myslím, že by si vystačili se svým magickým poutem i s Casteelem a nemusí jim u všeho včetně styku přicmrndávat Kieran. A Casteel? O něm nevím co si úplně myslet v této knize. Jednou je mega majetnický alfasamec, jindy mu nevadí společnost a ještě popichuje? Navíc mi místy přišel jak nevybouřený puberťák s tím neustálým vyrejpáváním ohledně deníku slečny Willy. Naštěstí to v mých očích neskutečně zachránily poslední kapitoly. Byť jsem některé věci očekávala, musím říct, že vývoj děje překvapil i mě a závěr jsem si nesmírně užívala. Poppy získala neskutečné koule a v mých očích velmi stoupla! Moc se těším na další díl a pevně doufám, že nebude mít tak krkolomný nájezd, jako Koruna z kostí a zlata. P.S.: Poppy může být ráda, že neštěká, protože to tenkrát musel být solidní mejdan, když jsem tak četla její původ a kdo kde a s kým :))

Konečně jsem se dočkala 3.dílu,během týdne jsem přečetla, málem dostala infarkt, trochu si pobulela a teď zas s nervičkama čekat na další díl. Když jsem knihu dočetla, jen jsem seděla a říkala si WOW, tahle autorka má opravdu brutální fantazii, stejně jako pro mě Ch. Paolini, že dokáže vytvořit takovýhle svět. Ano, občas tam byla zbytečná hluchá místa, občas už se taky ztrácím v božích, božstvech atd... Ale za mě, je to opravdu krásný, propracovaný příběh