Bohyně krve a kostí

Já jsem se do série Z krve a popela na začátku opravdu zamilovala. Nechci říct jenom, že jsem ji měla ráda. Patřila mezi moje nejoblíbenější série vůbec, zvlášť v rámci romantasy. Vztah mezi Poppy a Casteelem pro mě byl obrovskou radostí. Milovala jsem, jak si k sobě hledali cestu, jak se jejich vztah vyvíjel a jak se mezi ně postupně přirozeně zapojoval Kieran. Byla tam chemie, napětí, humor i silné emoce. Přesně kvůli tomu jsem se do té série tak zamilovala. Jenže každý další díl je podle mě větší a větší trápení. Už předchozí kniha mě opravdu vytočila, protože děj, který by se bez problémů vešel na padesát stran, byl roztažený přes celý díl. A Bohyně krve a kostí v tomhle bohužel pokračuje. Ta kniha je zbytečně natahovaná, rozvláčná a prakticky vůbec nemá tempo. Pořád se mluví, vysvětluje, připomínají se věci, které už dávno víme, a opakují se podobné motivy. Jen samotného děje je v tom všem překvapivě málo. Upřímně si myslím, že poslední tři knihy by se daly spojit do jediné. A ani ta by nemusela mít devět set stran. Jestli chce autorka napsat sedmidílnou sérii, která je navíc propojená s další čtyřdílnou sérií, musí mít dost nápadů na to, aby všechny ty knihy opravdu naplnila. Nestačí donekonečna opakovat stejné informace, podobné dialogy a už jednou použité situace. Nejvíc mě rozčilovala výprava za Kolisem. Připadalo mi, že sleduju téměř okopírovanou scénu z příběhu Sery a Nyktose. A nejen tematicky podobnou. Mně to připadalo skoro úplně stejné.Navíc tu máme postavy se stovkami let zkušeností, které se znovu zachovají úplně stejně nerozumně jako před lety. Člověk by čekal, že po několika staletích, válkách, zradách a rodinných katastrofách už někdo začne přemýšlet alespoň o trochu dopředu. Ale ne. Opakujeme stejné chyby a tváříme se, že je to nový dramatický zvrat.Nejhorší na tom je, že mě to celé mrzí právě proto, jak moc jsem tu sérii původně milovala. Nejde o to, že by mě nikdy nebavila. Naopak. První díly ve mně vyvolávaly obrovské emoce a na Poppy, Casteela i Kierana jsem se pokaždé těšila.Teď už se ale spíš těším, až celá série skončí a budeme to mít za sebou. Samozřejmě ji dočtu. Po tolika knihách už chci vědět, jak to celé dopadne, i když si asi všichni dokážeme přibližně představit, kam to směřuje. Jen už nečtu proto, že bych byla nadšená. Čtu ze setrvačnosti a kvůli potřebě uzavřít příběh, který mě kdysi opravdu bavil.Bohyně krve a kostí je pro mě další velké zklamání. Série má pořád svět a postavy, které jsem kdysi milovala, ale autorka je podle mě utápí v nekonečném opakování, výplňových scénách a příběhu, který se téměř neposouvá. Méně knih, méně stran a mnohem důslednější práce s dějem by celé sérii strašně prospěly. Protože chrlit jednu dlouhou knihu za druhou nestačí. Občas je prostě potřeba přestat psát víc a začít psát líp.

Když jsem se do knihy pustila, byla jsem přesvědčená, že jde o závěrečný díl série. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se vlastně nic definitivně neuzavřelo. Kniha je opravdu obrovská. Četla jsem ji na čtečce, protože v tištěné podobě bych ji snad ani neudržela. Když jsem ji pak viděla v knihkupectví, zůstala jsem v šoku, jak je tlustá. Přitom mám pocit, že by se spousta pasáží dala bez problémů zkrátit, aniž by tím děj jakkoli utrpěl. Před čtením rozhodně doporučuji přečíst sérii se Serafinou a Nyktem. Bez ní bude řada souvislostí působit zmateně a čtenář se v příběhu může snadno ztratit. Co mi ale vadilo nejvíc, bylo chování hlavních postav. Casteelovi je sice přes dvě stě let, ale od začátku série na mě působí jako šestnáctiletý kluk a ani tady se to nezměnilo. Dokonce si ho tak pořád představuju. Navíc mě překvapilo, že se autorce podařilo zkazit postavu, kterou jsem měla dříve ráda. To, co Casteel v tomto díle předváděl, bylo za mě přes čáru. Já bych ho na místě Poppy už dávno poslala k vodě. Stejně tak mi nesedělo zařazení některých erotických scén. Často přicházely ve chvílích, kdy se do děje vůbec nehodily, a místo budování napětí mě spíš vytrhávaly z příběhu. Navíc ještě někdy uslyším slovo med a uteču. Přestože má kniha spoustu slabších míst a podle mého názoru by jí prospělo výrazné zkrácení, četla se překvapivě dobře a stránky ubíhaly rychle. Jen jsem od ní čekala mnohem uspokojivější uzavření celé série.