Bohové zkázy

Druhý zářez do pažby Silkeho tetralogie Posel smrti se na začátku trochu podivně rozbíhá na všechny světové strany, než si autor uvědomí, že tudy cesta nevede, a pokorně vrátí všechny protagonisty do výchozích pozic, připravujíce je tak na nové vyběhnutí. Tento restart už pak má potenciál sevřené pěsti, opásané koženým chráničem, připravující se na pořádně drsnou ránu. Černý hřebec dostává klapky na oči, neohlíží se zpět ani nepomrkává do stran a valí se vpřed, drtíce pod kopyty vše, co mu přijde do cesty. Okázalost a strojenost jedničky se obrousila do daleko přístupnějšího tvaru, přesto to ještě v mlýnku malinko hrká a dře. Postavy nadále jednobarevné a některé i docela nanicovaté. Posuny v charakterech opět žádné, těmi nejzásadnějšími emocemi jsou tady chtíč, vztek a zuřivost. Silke je tradičně silný v koncovce, i když tentokráte není tak vehementně přesvědčivý, jako v předchozím díle. Neurazí, ani nenadchne.

První díl této ságy byl svým způsobem zajímavý a stravitelný, ale ve druhém díle mě naprosto přestalo bavit sledovat děj. Nedokázala jsem si oblíbit žádnou z postav, spíše mě naopak těžce iritovaly. Je to škoda, protože začátek byl slibný.