Bludiště

Tak nějak jsem očekával, že se při druhém díle hneme dál, avšak undergroundový umělec Charles Burns mě zase jednou vyvedl z omylu. Pokračování Bludiště totiž žádné záhady nerozřeší, ale zároveň kupodivu ani nepoloží žádné nové otázky. Nadále se pohybujeme v rovině jakési mládežnické romance režírované Davidem Lynchem, což vyprávění dodává nenapodobitelný punc mystiky. Začínám však podvědomě tušit, že jiný tvůrčí záměr než rozhodit čtenáře to ve finále nemá. Přesto chemie mezi postavami funguje parádně, není to přehnaně vyhrocené a mezilidské vztahy působí zcela přirozeně, třebaže pod povrchem nevyřčeného tušíte jakousi hrůzostrašnou lotrovinu. Občasné proklady amatérských hororových filmečků jsou pak jedním slovem fascinující. A přiznám se, že i já sám pomalu propadám kouzlu rusovlasé Laurie a to je ta holka jenom nakreslená! Nicméně se maličko děsím, co vyvrcholení plánované trilogie nakonec přinese – jestli totiž vůbec něco. Přesto mi to za tu podmanivou atmosféru rozhodně stojí.

I druhý díl se mi líbil. I když bych řekla, že už nejsem tak mladá, aby mě to úplně dostalo. Možná před dvaceti roky bych to viděla na absolutní pecku. Nejlepší byl vraždící Pařát a Brianovy vize. Těch by tam klidně mohlo být víc. Vztahová linka už mě zas tak moc nebaví...