Bludiště

Je to začátek, kdy se ještě ani neví, jestli půjde o psychologický horor, teenagerskou romanci nebo burleskní science fiction. Každá z variant má své zastoupení, žádná však nevystupuje do popředí natolik, aby člověk dokázal určit budoucí vývoj událostí. Ale orientace v ději – na to že jde o dílo Charlese Burnse – je zatím poměrně snadná. Sen se tu sice občas prolíná s realitou, ovšem tyhle znepokojující fantazie mají naštěstí zatím jen podobu mladického poblouznění. Krátké vyprávění má lynchovsky podmanivé kouzlo, umocněné tím, že oba ústřední protagonisté jsou sympaticky lidští. Právě v tomhle mě to bavilo asi nejvíc, ta civilní atmosféra, kdy realita dává jasný smysl a pak vás během okamžiku jeden dva obrázky naprosto znejistí, zdali příběh skutečně vnímáte skrze správnou perspektivu. Autorova láska ke starým „osmičkovým“ hororům pak taky dělá svoje a já osobně doufám, že to celé nakonec nesklouzne v psychedelický rauš à la Jako sametová rukavice odlitá ze železa Daniela Clowese.

Od Burnse jsem četla Černou díru, a ta byla super. Dostala jsem tyto tři komiksy a na čtení se moc těšila. Po prvním díle jsem celkem spokojená, i když se může zdát, že se toho vlastně moc nedělo. Nezvykle se přidaly barvy, ale styl kresby zůstal. Myslím, že příběh teprve začíná a mám se na co těšit.