Bílý tesák

Komentáře ostatních čtenářů si jako obvykle přečtu, až dokončím svůj komentář. Skrývá to sice riziko, že se budu opakovat, ale aspoň se nenechám ve svém hodnocení ovlivnit. Tuto knihu renomovaného autora jsem si znovu přečetl ze tří hlavních důvodů. Jedná se o vynikající knihu skvěle popisující koexistenci vlka a lidí jak v divoké přírodě, tak i v civilizaci. Ke knize jsem se vrátil asi po více než 30 letech a začal jsem pomalu splácet dluh autorovi, kterého má rádo už několik generací čtenářů. Řadím ji do své kategorie Knihy mého mládí. Určitě se chci vrátit i k dalším autorovým knihám. No a v neposlední řadě mě ke čtení inspirovala Čtenářská výzva 2026 a její téma č.7. Knize je už více než 100 let. Vydání, které jsem četl, je autorským týmem lehce upraveno pro dnešní dobu a současný pravopis. Proto se to čte skvěle a bez nejmenších problémů. Příběh je vlastně docela jednoduchý, ale vlastně neskutečně zajímavý, napínavý, poučný..... Cítil jsem se jako vlk a přemýšlel, co bych asi tak udělal v jednotlivých situacích já. Divoký západ je tam jen okrajově. Kniha je hlavně o vztazích a chování lidí a vlka. Za mě nádherná kniha, skvělý jazyk autora, výborný překlad. Škoda jen, že dnešní knihy už neobsahují obrázky. Takže za mě 5*.

Za mne - na tak malý počet stran knihy mi trvalo skoro měsíc, než jsem jí přelouskala. Zasekla jsem se někdy v polovině, když na mne bylo té krutosti a zla až moc (kdybych já jen věděla, co mě ještě čeká!!!). Ale už dlouho jsem si chtěla přečíst tuto knihu, výzva to jen podpořila (7. ČV 2026 - hlavní postava je zvíře), tak jsem se do druhé půlky zakousla (asi tak nějak jako Čeroki) a pustila až na konci. A je pár hodin po dočtení, co píšu komentář a nemůžu se zbavit takového zvláštního pocitu - smutku, nostalgie, radosti. Kdo ví, jak bych tuto knihu brala (možná kam by směřoval život), kdybych jí četla v dětském věku. Moje první čtení bylo tedy až teď ve středních letech a během čtení jsem si říkala, jestli je to vůbec pro děti. Ale pak mi došlo, že jsem kolikrát třeba ve dvanácti četla Kingovy knihy - ale zase na druhou stranu, přece jen - tohle bylo prostě reálnější, surovější i s ohledem na prostředí. Vůbec jsem nečekala, kam se bude příběh ubírat - inu Čapkova Dášenka to věru nebyla :-) Jen jsem doufala při čtení, že nedojde k nejhoršímu. A pak přišel Scott - a to bylo to definitivní, co mě donutilo knihu dočíst. Při jedné situaci se mi vybavil seriál o bílém psu Gorovi - kdo je z mé generace, tak určitě vzpomene. Bylo to fakt moc pěkné. Co mi víme, co se honí zvířatům hlavou. Ale bezesporu London popsal v knize to, oč se snaží lidé napravující chování psů, které bylo nějak zakořeněno (to mě moc zajímá a celkem to i obdivuju). A sám autor píše opravdu čtivě. Začala jsem číst Tuláka po hvězdách, ale z nedostatku času jsem nepokračovala - no snad se vrátím. Jinak ještě si vzpomínám na Tesákovu matku Kiču a otce Jednookého - to bylo opravdu zajímavé, nervy drásající, drsná divočina. Určitě bych si přečetla ještě něco z autorovy tvorby, budu ráda za doporučení.