Ačkoliv nemám v lásce elfy a na Puka jsem si musel dlouho zvykat, tak tento a předchozí díl mi nepřišel, jako výplň. Někdy mi připomíná Guts, takovýho vytuněnějšího Geralta a stejně jako v Zaklínači, je potřeba odbočit na nějakou povídkovou linku, kde se řeší místní pověry. Tohle řešení bylo trochu radikálnější, protože šlo o děti. Takže když si tyhle malý potvory hráli na válku a kromě vzájemného napichování vedly "dospěláckej útok", tak se mi udělalo až blivno. Nakonec jsem byl rád, že Guts pro jednou odpochodoval řešit zase standardní problémy s rozsekáváním velkých oblud a neústupných rytířů.

Dobré srovnání se Zaklínačem, co tady vidím v předchozím komentáři. Opravdu, Puk je takový Marigold. Je otravný, většinu času je zbytečný, ale vyrovnává negativismus hlavní postavy a dodává mu něco, co nemá. No, neoblíbená (pro mne to neplatí) linka s "elfy" je za námi. Teď ale přichází děj se "svatoušky" nebo jak to nazvat. Obvykle bych to hejtil, ale když se těm svatým pánům dostane rozhřešení železem, tak je to přeci jen hodnotné dílo :)