Autorita

Proč se všichni bráníte slovům jako „mimozemský“ nebo „z vesmíru“, když o Oblasti X mluvíte? Zatím co se Anihilace odehrávala v Oblasti X, zamořenou podivnou formou, pravděpodobně mimozemského, života, odehrává se Autorita v polovojenské Jižní Zóně. Což je oblast před Oblastí X a střeží právě vchod do postiženého místa. Navíc první kniha je vyprávěna bioložkou v ICH formě, kdežto zde, je něco jako „vypravěč na pozadí“. (určitě je pro to nějaký přiblblí název) Ústřední postavou je John „Šéf“ Rodriguez, říkejme mu jen Šéf. Citát: Když to vypadá, že se někdo od posledně změnil, přesvědčí se, že se nezměnil on. Opět velmi povedený psychologický sci-fi. Jeff VanderMeer má vytříbený smysl pro větnou tvorbu, pomalá dávkování napětí a několik zásadních zvratů. Vždycky, když se Šéfa snaží někdo rozhodit nějakým tvrzením nebo činem, překvapí vás Šéfova reakce. Také v podtextu pomalu cítíte, že se blíží něco, čemu možná ani nechcete rozumět. Je tu hodně mrazivých scén. Například nález rostliny a myši – opravdu mrazivé. Jenže pak zjistíte, že to je jenom počátek něčeho hodně velkého. Malá ochutnávka: Kartografku našli u ní doma, seděla v křesle na zadní terase. Antropoložku našel její manžel, zaklepala mu na zadní dveře ordinace. Bioložka byla nalezena na zarostlé parcele několik bloků od jejího domu, jak hledí na rozpadající se cihlovou zeď. Stejně jako členové předchozí expedice si ani jedna nevzpomínala, jak se z Oblasti X dostala zpět přes neviditelnou bariéru. V určitých ohledech Šéf do Jižní Zóny přišel, aby vyluštil rébus, zmocňoval se ho ale pocit, že místo toho začíná rébus luštit jeho. Není to nic akčního a nečekejte, že byste se snad v nějaké pasáži zasmáli. Ne, tak to v Jižní Zóně už dávno nefunguje. Navíc má to perfektní konec. To jsem tleskal. Jo, opět jsem si to užíval. Někdy je potřeba si přečíst něco nad čím musíte přemýšlet, něco vážného a nebezpečného, něco, co vás na pár dní totálně rozhodí. Rozhodně za plný počet. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Co by asi mohlo vstoupit do světa šest metrů vysokou a tři a půl metru širokou chodbou?

Pokračování Anihilace ubíhající trochu jiným směrem... Při čtení jsem si lámala hlavu, proč kniha vůbec vznikla... Má hlubší smysl...? Měl autor už od začátku jasnou představu toho, že stvoří trilogii...? Ale závěr knihy pochybnosti zaplašil a přinesl odpovědi. Autorita nás zavede do Jižní zóny přímo před Oblast X, kde je do funkce postaven nový ředitel, který má zjistit, co se vlastně v Oblasti X a Jižní zóně děje... Co se opravdu v Jižní zóně odehrává není na první pohled patrné, ale je to cítit z atmosféry okolo... Ze všech stran to na vás dýchá, i když není nikde nic vidět. Při čtení cítíte přítomnost něčeho zlého a cizího....ale když se ohlednéte, nikde ani stopy.... Anihilace byla lepší a neobsahovala pasáže, kde bych se nudila. Také byla kratší a měla tedy rychlejší spád. Zde děj plynul až do 3/4 knihy velice pomalu, ale díky tomu závěru si třetí díl určitě nenechám ujít.