Adaptace

Kdybyste narazili na sebe sama a setkali se s dvojníkem vedoucím vaší existenci, cítili byste účast, nebo nutkání kopii zničit? Po Anihilaci a Autoritě je tu třetí a poslední příběh o podivné Oblasti X, kterou pravděpodobně ovládá mimozemská forma života. Adaptace je vlastně finální zpráva o událostech, které předcházely zrození Oblasti X, Jižní zóny, osudu strážce majáku, Šéfa a Ptačího ducha, respektive bioložky z dvanácté expedice. Jeff VanderMeer tu splétá nitky, jako pavouk svou pavučinu a posledním vláknem, které všechno stáhne, dojdeme prozření a pochopení. Citát: Pokud si na otázku, zda je skutečně naživu, hodlala odpovědět kladně, vyvstávala pro změnu otázka toho, KDO vlastně je. Dostáváme se tu až do časů, kdy byl Saul obyčejným strážcem majáku a jak podivným osudem se stal středobodem Oblasti X. Zjistíme jeho první kontakt a budeme žasnout nad tím, jak to je krásně zapletené. Opět je tu spousty slov, které pan spisovatel umí nádherně dávkovat. Navíc tu sledujeme spousty postav, vlastně všech základních, jak z minulosti, tak přítomnosti, a některé i z budoucnosti. Co jsem ocenil, zjistíte tu, jak se do Jižní zóny dostala ta podivná rostlina a telefon. To aby to nebylo tak jednoduché. Malá ochutnávka: Těsně mimo tvůj dosah, těsně za zády; valící se zpěněný příboj, ostrá vůně moře, racci jako křížky, jejich náhlé, uši rvoucí skřeky. Obyčejný den v Oblasti X, neobyčejný den – den tvojí smrti – a ty tu sedíš opřená o pahorek z písku, napůl krytá hroutící se zdí. Na tváři tě hřejí paprsky slunce a nad tebou se ve vlastním stínu závratně tyčí maják.... Jako poslední a vševysvětlující kniha se tímto pro mne stala tím nejlepším z celé trilogie. Nechal jsem se vtáhnout do všech dějů, všech situací a všech možných konců. Jako nejkrásnější a zároveň nejsmutnější bych označil symbiózu bioložky a výra. Výr je sova. Bioložka z dvanácté expedice stále hledá svého manžela, který byl součástí jedenácté expedice. Cestou na ostrov se k ní přidává tato sova. Je to prostě nádherný příběh. Celá trilogie možná působí moc složitě, ale když vás to bude bavit a pochopíte sledy událostí, zjistíte, že je to vlastně jednoduché. Dávám pět žlutočerných anihilovaných motýlků. ( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Dostala se na ostrov někdy nějaká expedice?

Na závěr trilogie Jižní Zóny jsem se těšila a moc. Celá Oblast X byla příjemným únikem ze světa a to doslova. Jen je mi líto, že už mám knihu přečtenou. Ale slíbila jsem si, že se k ní (a vůbec k celé trilogii) po čase zase vrátím. Vše do sebe krásně zapadlo a výsledná mozaika splnila moje očekávání a víc než to. Takhle zpětně mi přijde druhý díl nejslabší. Váhám nad slovem zbytečný, ale to také není nejvhodnější přirovnání, protože autor zde na události uvedené ve dvojce navázal a více je rozvedl... Bioložka patřila nadále k mým oblíbeným postavám a to i jako Ptačí duch. Cestu jsem si díky tomuto dílu našla i k Whitbymu, strážci majáku a hlavně k psycholožce. Ta na mne v prvním díle moc dobrý dojem neudělala a jsem ráda, že se zde k ní autor vrátil a ukázal nám ji zase z jiné stránky. Víc netřeba dodávat. Snad jen - těším se na film!