Půlnoční znamení

Já si čtení docela užila, i když se občas ztrácím v postavách, ale nevadí, padouch byl v podstatě potrestán, zlo tentokrát nezvítězilo, spoustu vlkodlaků si natřásalo ega a pozadu za nimi nebyli ani upíři, Merit přežila a stejně tak i její Mistr a partner v jedné osobě, tudíž vlastně vše dobře dopadlo..

Čteno hlavně jen z nostalgie k Merit a celkově tomuto typu knih, na kterých jsem vyrostla a naprosto je hltala. Jsem ráda, že mě čeká už jen poslední a budu moct Upíry z Chicaga definitivně uzavřít. Nechápejte to špatně, Půlnoční znamení není vyloženě špatné (nebo dobré), jen je prostě.. jiné, než co se teď čte. A fakt, že na tom člověk vyrostl to tak úplně nezachrání. Já osobně jsem se u některých pasáží nudila a nutila se číst dál. A i když bylo fajn vrátit se k Merit a Dark Sullivanovi, příběh mě příliš nezaujal. Opět se tam řešil jak problém celého Chicaga tak spousta pocitů a osobních problémů Merit. Což je obvyklá kombinace u této série. Jenže ono to po 12. už prostě nefunguje tak, jako ze začátku. A jelikož všichni čekáme, zda se Gabrielova věštba naplní, je to jen zbytečné prodlužování série, která to nejlepší má už za sebou.