Půlnoční znamení

Já si čtení docela užila, i když se občas ztrácím v postavách, ale nevadí, padouch byl v podstatě potrestán, zlo tentokrát nezvítězilo, spoustu vlkodlaků si natřásalo ega a pozadu za nimi nebyli ani upíři, Merit přežila a stejně tak i její Mistr a partner v jedné osobě, tudíž vlastně vše dobře dopadlo..

Já už dlouho nic takového nečetla. Po těchto tématech se, zdá se mi, poměrně slehla zem. Moc je nevidím a jedinou takovou stálicí se pro mě stala Patricia Briggs, která ještě občas něco napíše. Kdysi jsem to četla hodně ráda, hlavně ty vlkodlaky, ale už asi tomu odrůstám. Návrat k Merit po takové době nebyl až tak těžký. Sice už si nepamatuji každý detail, ale to hlavní vcelku rychle zapadlo na své místo. Některé jiné věci byly zmíněny pro připomenutí, takže čtení nebyl až takový problém. Co se týče děje, tak byl slabší. Hodně kecání, honění ega na tom, jak strašně pátrají a hledají řešení a přitom to moc nefungovalo. Šetření se točilo v kruhu a nezabíhalo do hloubky, takže působilo dost chabě, s mezerami k doplnění, až se vlastně úplnou náhodou dostali k řešení. Spousta myšlenek se stále opakovala a zabírala místo, kde se mohlo dít něco lepšího. Tento díl mi přišel jen jako zaplnění prostoru, než se autorka rozhodne, jak naloží se životy Ethana a Merit, přičemž do toho musí zapojit proroctví, které si kdysi vymyslela. Ze zpětného pohledu na celý příběh můžu říct, že čtenář dostane jen další malé dobrodružství z upířího domu, které přineslo zásadní informace až na posledních pěti stranách. Jinak jde o pouhou vatu a nostalgický návrat do jednoho města...