Atlas Pekla

Pekelně dobrá sbírka hororových až weirdových povídek. Ballingrud si u mě po slabší Cizotě, která mi tak nesedla, opět vysloužil velikou poklonu. Jeho psaní je temně poetické a plné podivných děsivých fantastických výjevů, co se vám vypálí do mozku. Za mne nejlepší a je to také nejdelší povídka, až novela, je ta o pirátské výpravě na hranice samotného pekla Řeznický stůl, dokonalá atmosféra podivna a beznadějný krvavý závěr. Avšak všechny povídky jsou výrazně originální a zapamatováníhodné, ať už je to postapo Chřtán nebo zfilmovaná Špína, která je vidět (dříve jsem viděl solidní film, jehož hodnocení na ČSFD odráží to, že se nejedná horor pro masy), všechny spojuje téma Ballingrudova pekla, které bych opět zase někdy rád navštívil. V posledku musím vyzdvihnout krásný překlad a vůbec to, že takhle nemainstreamový horor u nás díky Gnómu v náležité péči a podobě vůbec vyšel.

Nathan Ballingrud patří k velmi zajímavým hlasům současného amerického hororu a sbírka Atlas pekla je toho důkazem. Šest povídek, žádný slabý kus. Každá zkoumá jiný kout hranice pekla, každá v jiném žánrovém odstínu, jiným hlasem. A stejně to drží pohromadě, navíc s vlastní temnou mytologií. Já to mám s hororem, navíc takhle vyhroceným, obvykle komplikované. Už musím objevit něco fakt mimořádného, aby mě to bavilo a tady se to povedlo. Ballingrud píše na jednu stranu poeticky a na druhou stranu bez slitování, jeho obrazy se vám vypálí do paměti. Vrcholem sbírky je novela Řeznický stůl, pirátská výprava na okraj samotného pekla, která by klidně vydala na samostatnou knihu. O vydání se postaralo malé pražské nakladatelství Gnóm, které dlouhodobě dokazuje, že dělat knihy jde poctivě a s láskou. Mám jejich produkci moc rád a zatím mě u nich nikdy nic nezklamalo. Překlad Jakuba Němečka a Žanety Csonkové je plynulý a věrný autorově temně básnickému stylu. Limitovaná edice s ilustracemi Marka Škubala je pak sama o sobě sběratelský artefakt, ale tu jsem v ruce neměl, to mám jen z doslechu.