Atlas Pekla

Pekelně dobrá sbírka hororových až weirdových povídek. Ballingrud si u mě po slabší Cizotě, která mi tak nesedla, opět vysloužil velikou poklonu. Jeho psaní je temně poetické a plné podivných děsivých fantastických výjevů, co se vám vypálí do mozku. Za mne nejlepší a je to také nejdelší povídka, až novela, je ta o pirátské výpravě na hranice samotného pekla Řeznický stůl, dokonalá atmosféra podivna a beznadějný krvavý závěr. Avšak všechny povídky jsou výrazně originální a zapamatováníhodné, ať už je to postapo Chřtán nebo zfilmovaná Špína, která je vidět (dříve jsem viděl solidní film, jehož hodnocení na ČSFD odráží to, že se nejedná horor pro masy), všechny spojuje téma Ballingrudova pekla, které bych opět zase někdy rád navštívil. V posledku musím vyzdvihnout krásný překlad a vůbec to, že takhle nemainstreamový horor u nás díky Gnómu v náležité péči a podobě vůbec vyšel.

Vypravěč je Ballingrud fantastický. Výlet pirátskou lodí na svatbu v předpeklí v povídce “Řezníkův stůl” budu z paměti vyhánět dlouho. A “Špína, která je vidět” je od boku jeden z nejlepších krátkých příběhů, které jsem za delší dobu četl. Kdybych o něco více holdoval čistokrevné temné fantastice, asi bych se oháněl touchdownem. Jestli ale máte rádi Barkera, Grzędowicze nebo Strugacké, berte všemi deseti.