Medúzy

Ještě, že je ta kniha útlá. Déle bych asi nevydržela o tomto psychickém a fyzickém týrání číst. Určitě ale stojí za pozornost!

Vzhledem ke svému nadšení z Medúz jsem si hned v knihovně rezervovala autorův debut Srpny. Bohužel ale moje velká očekávání zklamal. Že je tématem gaslighting, jsem věděla už z rozhovorů, ale i tak mě štvalo, jak je to rozmáznuté přes celou obálku. Na přední straně stojí “příběh o manipulaci, kterou možná sami zažíváte”. Na zadní straně odstaveček “Jakub Stanjura v románu originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu…” s vysvětlením pojmu. Na záložce další celý odstaveček s citací autora “Pro mě je gaslighting noční můrou…”, která obsahuje další vysvětlení pojmu. Chápu, že se asi v nakladatelství snažili vzbudit zájem o debut neznámého autora, ale naprosto tím zabili jakékoli tajemno, moment překvapení a prostor pro interpretaci. Člověk pak akorát pořád čeká, kdy přijde ten avizovaný gaslighting, a říká si “Už? To už je ono?”. Ve čtenářských recenzích se pak střídají obměny tvrzení na obálce (“otevírá závažné téma gaslightingu”) se zklamáními ve stylu “bylo to něco jiného, než jsem čekala”. Já osobně jsem čekala, že se bude jednat o gaslighting ze strany partnera, a tak mě zaskočilo, že je v knize velký prostor věnován dospívání protagonistky Daniely v rodině. Už tady dochází k jednání, která gaslighting připomíná. Dění v rodině je ale celkově tak vyhrocené, že by podle mě mohl vzniknout mylný dojem, že jen lidé s traumaty z dětství jsou náchylní ke zmanipulování, čímž se zamýšlený poučný rozměr knihy oslabí. Danielina partnera Štěpána poznáme až ve druhé třetině knihy. Velmi záhy se ukáže, že jde o narušenou osobnost, která chce Danielu kontrolovat, ovládat a mít ji jen pro sebe. Daniela se tomu vzpírá, ale přesto se Štěpánem zůstává. Učebnicový gaslighting ze strany Štěpána pak přichází v poslední třetině knihy. Tahle část se mi líbila nejvíc – konečně to, co jsem čekala :) – a závěr byl silný. Ještě silnější by ale byl, kdyby člověk neměl předem vtlučeno do hlavy, že se jedná o gaslighting, i s jeho definicí. Název Srpny poukazuje na to, že do Danielina života nahlížíme jen jednou za rok, vždy v srpnu. Je to originální nápad, ale mně k příběhu nesedl. Zvraty v Danielině životě nejsou uvěřitelně zdůvodněné. V jedné kapitole studuje na fildě a baví ji to, v další najednou pracuje v kině a dozvíme se, že studia zanechala, protože jí Štěpán namluvil, že ji to zdržuje od psaní. A o kousek dál ji najednou zrazuje i od toho psaní. Přijde mi, že se Daniela v takových zásadních životních rozhodnutích poddala až moc snadno. Přitom o jejich vztahu toho zas tak moc nevíme, chybělo mi tam, jak Štěpán nad Danielou získal takový vliv. Vidím akorát důvody, proč by se s ním Daniela měla rozejít, ale žádné, proč s ním přes to všechno zůstává. Třeba by bylo zajímavé se dozvědět, jakou roli v tom hrál fakt, že byl její vyučující na VŠ. Celkově mi postavy přišly jen povrchně načrtnuté, jako figurky, na kterých si ukážeme rodinná traumata a hlavně ten gaslighting. No a posledním bodem mého rantu je jazyk, který mi teda vůbec nesedl. Spousta zvláštních výrazů, které asi měly být poetické a nápadité, ale mně připadaly nesmyslné a neohrabané. Často jsem se zarazila a přemýšlela, co to sakra má znamenat. A proč je tenhle obraz zrovna tady, příspívá nějak k příběhu? Tím, že se toho na 180 stranách stane opravdu hodně, na mě ojedinělé věty s poetickými popisy působily nahodile a přebytečně. Přes všechny moje výtky nejde o žádný brak. Byla jsem natolik zvědavá, co se bude dít dál, že jsem knihu dočetla. Holt ze mě mluví zklamání, protože po svém nadšení z Medúz jsem čekala mnohem lepší Srpny. Aspoň je to lepší než naopak – takhle si můžu říct, že nedostatky Srpnů byly nedostatky debutu, na Medúzách je vidět autorův vývoj a bude to čím dál lepší. Taky jsem u Medúz měla štěstí v tom, že jsem je stihla přečíst ještě předtím, než se autor nechal vyprovokovat k tomu, aby explicitně pojmenoval zdravotní problémy svoje a vypravěčky. Chápu, proč to udělal, ale je to škoda, protože to knize zase ubírá na tajemnu a prostoru pro interpretaci, podobně jako ten gaslighting omílaný na obálce Srpnů.