Srpny

Horko k zalknutí, kdy se nedá téměř nadechnout. Dusno, které je protkané každým řádkem, není jednoduché snést. Nejdřív je pozvolné, kdy se zaplétají nitky rodinných dramat, poté začně být dusno silnější a naléhavější. Autor si pečlivě volí slova, namotává čtenáře na vodopád pocitů a situací, paniky a pochybností, kterými prochází hlavní hrdinka. Jste vedle, jste blízko. Úzkost je hmatatelná. Skoro na dosah. Je to těžítko. Je to kamera. Je to těžítko??! A proč by sakra nemělo být? V srpnu se nedýchá snadno. Past sklapává pomalu. A přesto na konci nastanou pochyby, jestli to vůbec past je. Románový debut Jakuba Stanjury je nesnadný, letnímu čtení hodně vzdálený. S autentičností, s jakou vyobrazuje jednotlivé situace, pocity, myšlenky, má ale rozhodně čestné místo v mojí knihovně.

Velice dobře napsaná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem a zároveň si vychutnala každou stranu. Je velice dobře jazykově zpracovaná, téma je tísnivé, plíživé a zároveň poměrně originální. V knize je čitelná naléhavost a narůstající pocit zmaru z překroucené reality - nebo snad překroucená není? Rozhodně doporučuji si knihu přečíst, člověku na mysli vytane spousta otázek. Těším se na další. :-)