Medúzy

Tuto knihu mi přinesl Ježíšek, a jelikož autorova předchozí kniha Srpny se mi líbila, pustila jsem se do čtení Medúz velice brzo. Kniha je silná v tom, jak intenzivně popisuje frustraci a zoufalství hlavní hrdinky z toho, jak omezený život musí žít. A do toho je její životní příběh protkaný toxickým přátelstvím a temnotou, která z toho může vyplývat. Trochu mi tu hutnou atmosféru, která se mi tu tak líbila, nabourávaly scény, kdy naše hrdinka bojuje se zdravotnickým systémem, což celý ten příběh vracelo drsně na zem do reality. Proto také dávám oproti Srpnům "jen" čtyři hvězdy. Jinak mne ta hutná atmosféra uměla dobře vtáhnout do sebe a podprahově na mne působit a hrát si se mnou. Jazykově to bylo krásné, četlo se mi to dobře, děkuji panu autorovi za to. Pokud by od J. Stanjury ještě někdy něco vyšlo, ráda se do toho opět pustím. Protože pan autor prostě umí!

Opět skvělý styl, zpočátku mi trochu trvalo se začíst, pak už to jelo. Úplně jsem soucítila s vypravěčkou ohledně jejích zdravotních potíží. No a to kamarádství? Šílené, toxické, zraňující… Ale stává se to, málokdy o tom někdo píše, zde tedy až na dřeň.