Když přišli psi

Moje třetí kniha od autorky mne nejpozději nyní přesvědčila o tom, že psát opravdu umí - a jak dobře! ;-) A to i navzdory tomu, že se jedná o knihu, odehrávající se v těžké době, kdy (snad) každý popisovaný osud zde byl smutný a téměř vždy skončil tragicky. A týkalo se to nejen Živy, jejího bratra Slávka, Ludmily, Ondráše nebo Karla, tedy hlavních postav příběhu z Beskyd v časech druhé světové války a krátce po jejím skončení. Každého z nich formovala nejen doba, v níž žili, ale do všeho dění se promítla samozřejmě také jejich vlastní povaha a charakterové vlastnosti. A skutečně velkou roli zde hrají v titulu knihy zmínění psi... Podrobněji se už rozepisovat nebudu, musím ale upřímně přiznat, že na mne příběhy všech silně zapůsobily. Za mne se určitě jedná o prozatím nejlepší autorčinu knihu, která se mi dostala do rukou a zároveň i pod kůži, hodnotím proto suverénním plným počtem a jsem zvědavá na další.

Pani autorka v tejto knihe trúfalo odkrýva pamäť krajiny, ktorá sa nechce pozrieť do vlastných očí. Beskydy po vojne nie sú kulisou, ale živým priestorom, v ktorom sa pravda prikráda potichu ako pes. Postavy nie sú čiernobiele. Živa, Slávek či Ludmila nie sú hrdinovia ani zradcovia. Sú to ľudia, ktorých jazvy nezmiznú. Pes tu neznamená len zviera, ale niečo, čo sa vráti, aj keď to nechceš vidieť. Autorka tu neponúka odpovede. Skôr otázky, ktoré štípu. Kto je kto? A čo ak je všetko inak? Záver neprináša úľavu, ale pocit, že niektoré rany ostanú otvorené. Když přišli psi nie je kniha na pohodové čítanie. Je to príbeh, ktorý sa ti zaryje pod kožu. A tam aj zostane.