Musím přiznat, že mě tahle kniha už od začátku dost iritovala. Snažila jsem si totiž vytvořit aspoň nějaký vztah k hlavní postavě Neonile, ale vůbec mi to nešlo. Byla na můj vkus až moc odosobněná a já jsem se jí tak nedokázala přiblížit - ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Neonila je Ruska, která se víceméně účelově provdá a porodí dcerku, kterou ale nedokáže milovat. Podle mého názoru to byla osoba, která nedokázala mít ráda vůbec nikoho, a také celý svůj život zasvětila tomu, že se přizpůsobovala okolnostem. A to jak za války, tak také později za socialismu. Možná si to ani neuvědomovala, měla to vrozené a prostě taková byla. Ale já jsem její povahu a bezcharakterní chování nechápala a odsuzovala, protože jsem přesvědčená o tom, že v každé době to jde i jinak. Přestože ne každý to dokáže. Neonila totiž zkazila život tolika lidem, včetně těch, kteří jí byli blízcí... A úplný závěr mne překvapil... Kniha je napsaná výborně, jen těžko se odkládá a právě za to ji hodnotím plným počtem. A pevně doufám, že autorka brzy napíše něco podobného ;-).

Musím souhlasit s první větou anotace. Necitelnost, chlad, žádný soucit, taková je duše Neonily. Jediné, o co jí v životě jde, je přežít a to znamená dokonale se přizpůsobit. A navíc v tom, jak žije a co dělá, Neonila nevidí nic špatného. Je to důsledek všeho, co se jí v životě přihodilo a čím prošla. Nikdy nepoznala rodičovskou lásku, nikdy na ní nikomu nezáleželo, byla využívána a zneužívána, vždycky se musela postarat sama o sebe... Dnes těžko představitelné životní podmínky lidí žijících za Uralem a všechno, čím v životě prošla, zformovaly Neonilinu duši do podoby, která je pro ostatní odsouzeníhodna. Když se nad tím zamyslím, není pro mne tak úplně jednoduché Neonilu šmahem zavrhnout. Jako osobnost je opravdu odpudivá, ale kde a kdo je skutečný viník? Scarlet Wilkové se její další kniha opravdu povedla. Navíc se znovu zabývá historií, o které se toho moc neví. Doporučuji.