Zvedá se vítr

Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední. Příběh mě docela zaujal. Filip se svými třemi kamarády objeví v lese po povodni tělo mrtvé dívky. Od té doby je její duch pořád s ním a pomáhá mu odhalovat možné neštěstí. Život jde dál a parta kamarádů se rozpadne. Když ale po letech přichází další přírodní katastrofa, opět se setkávají a půjde opět o něčí život...

Knihy Kateřiny Surmanové skvěle zapadají do mé touhy po mysteriózních příbězích. Líbí se mi, jak autorka dokáže příběh napasovat na reálie a skutečná místa a tentokrát se jí i dokonale podařilo zachytit atmosféru zoufalství a beznaděje po povodních a tornádu. Bylo to těžké čtení. Příběh samotný byl výborně vymyšlený, chytlavý a rozhodně napínavý. Předěl mezi dětstvím a dospělostí byl zachycen pravdivě a člověka nutil přemýšlet nad vlastními ztrátami lidí, vztahů a svazků, které se ztratily někde na cestě k dospělosti. Jediné dvě věci mě trochu rušily při čtení - přeskakování v čase působilo občas zmatečně a druhá věc je jazyk, který je na mě stále až příliš květnatý, i když musím říct, že si zvykám, a ač rozhodně oceňuji schopnost paní Surmanové vykouzlit krásná až poetická přirovnání, někdy se mi to úplně nehodí k žánru. Knihu doporučuji a těším se na další tajemný příběh.