Slepé cesty

80% Hnal se surový, dechberoucí vítr, vháněl chlad do kostí a vysával z nich morek. Společně s nepřirozeným zatměním z remízků a lesíků, z živých keřů a sloupořadí z tújí podél plotů vystoupili vysocí muži a vlídné ženy. Vyhrnuli se bez varování, jako když hladinu zjizví skrytý var. Brali lidi po desítkách, včetně poděšeného stádečka pestrobarevných dětí ve dvou mateřinkách. Jako by místo dlouhých a buclatých prstů narostly stvůrám hrábě. Lačně pochytaly každého, kdo byl v dosahu, a zanořily se zpět do keřů a kmenů, jako kdyby se smrštila guma, k níž si je kdosi přivázal. ___________________________________________________________________________ Bezvadně vymyšlený hororový mysteriózní thriller. Jak je možné, že se v Odoleně Vodě, poklidném městečku začnou najednou ztrácet lidi? To není ale zdaleka všechno. Fandila jsem skupině odpadlíků kolem kapitánky Pudilové a věřila jsem, že se jim podaří nemožné. A ono co? To se ostatně dočtete v závěru. Příběh je čtivý, napínavý, s autorčiným nezaměnitelným rukopisem. Inspirace Kingem je tam znát a ona se tím taky netají. Hvězdičku jsem odebrala, protože předchozí knížky Kateřiny Surmanové jsou ještě dokonalejší. Doporučuji!

Některé autorčiny knihy z minula se mi líbily, ale Slepé cesty byly jedním velkým trápením. Přesto že kniha slibovala zajímavou zápletku, nebavila mě. Přemíra postav, kde jsem stále pátrala, kdo je kdo a i děj samotný mi přišel neuspořádaný a chaotický. Tentokrát to bylo zklamání.