Na kuchyňské frontě

Možná si maximální hodnocení kniha nezaslouží, příběh je to celkem jednoduchý, ale já jsem vděčný čtenář těchto románů o přátelství žen různých osudů. Navíc prostředí anglické vesničky a doba druhé světové války, kdy vše bylo na příděl a hospodyňky musely často nahrazovat základní potraviny tím, co dala příroda, bylo jen přidanou hodnotou tohoto románu. A navíc se moc dobře četl a soutěžní linka o nejlepší válečné pokrmy ( najdete zde na ně i recepty s postupem práce) mu dodala potřebnou kapku napětí, aby nenudil. Kniha je pěkná a zajímavá nejen příběhem uvnitř i obálka a zejména ořízka, připomínající kanafasové záclonky, které kdysi zdobily spoustu kuchyňských oken, se moc povedla. Kdo nebude čekat hutné, náročnější čtení, se spoustou informací, ale milý, nenáročný příběh o vaření a přátelství, bude určitě spokojen.

Knihu jsem si koupila, protože mě zajímá život obyčejných britských lidí během 2. sv. války. Obdivuji vzepětí, solidaritu, ukázněnost a soudržnost celého národa. Jak ve svých pamětech uvedl tehdejší ministr výživy lord Woolton: " Země si nikdy neuvědomovala, že jsme se ocitli tak blízko katastrofě." Přídělový systém ( dodržovala i královská rodina) nestačil pokrýt potřeby trhu a tak vznikla kampaň Dig for victory motivující každého člověka k pěstování zeleniny, slepic, králíků a vepřů. Boj se tedy vedl v kuchyni i na zahradě. Bombardování a námořní blokády, hrůza.... Pro představu: V Londýně vzniklo 1,4 milionů zahrádek u domů. Potřebné plodiny se pěstovaly v parcích, na golfových hřištích, osazení zeleninou se dočkaly i hradní příkopy londýnského Toweru, Buckinghamského paláce nebo hradu ve Windsoru. " Vedeme tu opravdovou bitvu o jídlo, každý záhonek šetří životy námořníků dopravujícich potraviny ze zámoří. Válku v kuchyni nemůžeme vyhrát bez bitev na našich zahradách. Zvítězíme!" V rozhlase se vysílaly pořady o zahradničení a vaření, úsporných receptech a o Prasečích klubech, komunitně spravovaných chovech vepřů ( v Londýně tak vyrostlo ročně kolem šesti tisíc čuníků.) Na parkovišti londýnského Hotelu Savoy byly chovány slepice. Byly zakládány bylinkářské výbory, pěstováné bylinky nahradily léky potřebné na frontě. Nebylo příliš neobvyklé vidět krále Jiřího VI. jak rýčem zúrodňuje záhony v Kensingtonských zahradách!!! A jsme u naší knihy Na kuchyňské frontě, která nám zprostředkovává pohled na život a osudy čtyř povahově rozdílných žen a na jejich účast v kuchařské soutěži. Doporučuji. Škoda jen, že není víc prostoru věnováno výše uvedeným informacím. PS: Mrkvový dort a cukroví peču ráda i dnes.