Na kuchyňské frontě

Nejedná se o žádný hlubší vhled do jeho života. Četla jsem hlavně, co mě zajímalo a přeskakovala některé informace, časem se vrátím... Jde tam cítit anglický humor, zajímavé myšlenky, jako herce jsem si ho vážila a oblíbila. Čtení není špatné, ale uvítala bych klasickou biografii AR

Alan Rickman pro mě byl, je a vždy bude hereckou ikonou. Lásku nebeskou mohu vidět 30krát do roka a budu ji milovat... No a Severus Snape je mou nejoblíbenějších HP postavou... Je tedy jasné, že Deníky pro mě byly jednou z nejočekávanějších knih roku! Přijde mi, že čtenáři této knihy se dělí do dvou skupin. První je ta, která knihu dočetla s přemáháním, nečetla se jim dobře, postrádala podle nich čtivost a ve výsledku byla jednoduše zklamaná. Druhou skupinu (kam patřím díky bohu i já) tvoří čtenáři, kteří si užili každou větu a s každou stranou jim byl Alan Rickman bližší. Jelikož se jedná o deníky, tak je třeba jít do čtení s tím, že to nebude napínavé, ani čtivé. Deník si člověk píše přeci hlavně pro sebe a nepočítá s tím, že jej bude číst masa lidí. Já si čtení knihy užila neskutečně, brala jsem to jako jedinečnou možnost nahlédnout do soukromí herce, kterého miluju. Ano, některé postavy a místa jsem neznala, ale poznámky pod čarou mi bohatě stačily. Miluju jak Alan Rickman hodnotil filmy i předávání Oscarů a taky to, jak miloval své blízké a přátele. Dojal mě už prolog Emmy Thompson a k slzám mě dohnal epilog Alanovy ženy Rimy. Takže za mě? Neskutečný čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu.

Obrovské množství většinou neznámých jmen, zejména ze začátku bylo hrozně těžké se orientovat, co vlastně člověk čte... Ale jsou to DENÍKY, tzn. nemůžeme v tom hledat napínavý příběh. Pokud to akceptujeme, dostaneme rickmanovský humor, dostaneme ironii, nadhled, sebekritiku, dostaneme laskavost, lásku k rodině, přátelům, kolegům...Dostaneme kousek duše jednoho velikého herce.