aha, chybný výběr, koukám: žánr sci-fi, klíčová slova: robot, továrna, vědomí... jaké bylo mé překvapení: z prvních stránek se mi docela zalíbil ten pratchettovský tón, začal jsem se orientovat v pravidlech jakéhosi postapo-ekobioenviro-genderově diverzního světa, ale tak po padesáti stránkách se z toho začal klubat coelhovský žvást téměř k nedočtení (jakože meditace, přátelství, vegetariánství, čajové obřady a uctívání vnitřní bohyně a tak), nic pro mne

Žalm pro divostrojné je zařazen do žánru sci-fi, protože se odehrává na měsíci jménem Panga a líčí setkání lidské bytosti (sesterstva) Echo s robotem Hnízdem. Ve skutečnosti se ovšem jedná o nadčasový příběh s filozofickým podtextem, který se zamýšlí nad otázkou, co je vlastně smyslem života, a hlavně zda je nějaký smysl života vůbec nutné mít a zda vám k radosti z bytí nestačí třeba jen slyšet cvrččí zpěv. Takhle popsáno to možná nezní čtenářský kdovíjak přitažlivě, nicméně vězte, že se jedná o moc milý a laskavý příběh, který je navíc napsán krásným jazykem a který moc doporučuju. To jazykové zpracování se mi líbilo asi ze všeho nejvíc, neskutečně jsem se kochala tím, jak je knížka přeložená a jaké novotvary překladatelka Lucie Bregantová vymyslela. Setkáme se s pomístními jmény jako Pokřoviní, Dřevopád, Modrotrn nebo Parožníky, se jmény robotů Rozkošné Sýkorčí Hnízdo, Jmelí Bílé nebo Ledové Jezírko, s názvy bylin včelovka, lví tráva či horečník a se zvířaty jako krvepijka, štěbetáček či pavouk jablečňák (to je pavouk veliký jako jablko, který je nesmírně agresivní... ). *** Tak proč trváte na tom, že musíte mít vlastní poslání, zoufale po něm nepátráte a cítíte se bez něj tak nešťastně? Pokud chápete to, že roboti poslání nemají – že jsme ho odmítli –, jako vrchol vlastní intelektuální vyspělosti, proč vynakládáte tolik energie, abyste dělali pravý opak? (str. 155) Ty se pořád ptáš, proč to, co děláš, není dost dobré, a já nevím, co na to říct, protože prostě stačí být součástí světa a žasnout. Nemusíš to ničím ospravedlňovat nebo si to zasloužit. Můžeš prostě jen žít. (str. 156) *** Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐ (a ta obálka! :-))