Námětem jsou veskrze lidé zmítaní osudem a velmi těžce hledající cestu, co dál. U mnoha povídek mi přišlo, že rozuzlení je příliš násilné. A autorovo vypravěčské umění mi přišlo hodně těžkopádné, i když náměty byly fajn ke zpracování. Tak si jdu spravit chuť Šabachem.

Překvapivě kvalitní sbírka povídek autora, jehož jsem dosud neznal. Texty jsou to přemýšlivé, s pozoruhodnými reflexemi, skvěle pointované, tematicky zpravidla palčivě aktuální (jakkoli nikoli časové), poutavě analytické, líbí se mi i jejich plodné usouvztažnění k názvům. V podstatě nemám co vytknout, žádná z povídek nebyla slabá, jedině snad grafická úprava knihy mě tolik neoslovuje, ale nelze říci, že by byla vysloveně špatná, je to spíš otázka individuálního vkusu. Osvěžující je rovněž dějové zasazení povídek, jakož i jejich tematická a motivická rovina. Ty se totiž téměř výhradně pojí se zahraničím, Západem (reprezentovaným zde hlavně Berlínem, v knize explicitně nevysloveným a skrytým pod zkratkou B.; v menší míře je tu i USA), a to ve – zpravidla vnitřní – konfrontaci s Východem (bereme-li protentokrát naši postkomunistickou část Evropy cele a celistvě jako Východ): na úrovni mentalit, zvyklostí, představ, myšlenkových a duchovních světů. To myslím v naší próze není časté. Často narážíme i na problematiku filmu a herectví, perspektivu nechtěného diváka, posluchače či účastníka (skoro jako by se vedle subjektu či hrdiny odehrával nějaký zvláštní film či hra, on do nich byl jaksi proti své vůli, mimoděk vtažen a musel se s tím sám nějak vyrovnávat). Nejlepší texty jsou dle mého soudu titulní Cesta k billboardu, Svatba v Treptowském parku, Matze aneb Příprava na život, Život na pláži a Efektivita pana W. ve Spolkové republice Německo. Ale ještě jednou zdůrazňuji, že dobré jsou všechny.