Cesta k billboardu

Námětem jsou veskrze lidé zmítaní osudem a velmi těžce hledající cestu, co dál. U mnoha povídek mi přišlo, že rozuzlení je příliš násilné. A autorovo vypravěčské umění mi přišlo hodně těžkopádné, i když náměty byly fajn ke zpracování. Tak si jdu spravit chuť Šabachem.

Autor mi svým stylem velice připomíná Milana Kunderu. V jedné z povídek k němu taky explicitně odkazuje, a tady jsem narazila na jednu věc, která mi vadí. Významně na mě v textech mrká, abych si všimla, k čemu z reality se právě vztahuje. To jednak uráží moji čtenářskou inteligenci (ne, že bych všechna vyústění pochopila), jednak nestojím o to, aby byla literatura tak pevně zakotvena ve skutečnosti. Líbil se mi svižný ráz a z něj vyplývající koncentrovanost povídek, na druhé straně si říkám, jestli by zakončení nebyla pozvolnější a promyšlenější, kdyby byly o něco delší. Protože o zajímavá témata nouze nebyla.