Zlaté děvče - Elin Hildebrand Anotace: Když Vivian Howeovou, autorku třinácti románů a matku tří dospělých dětí, srazí při běhání nedaleko od domova auto a pachatel od nehody ujede, vystupuje Vivi na Onen svět. Protože její smrt byla náhlá a nespravedlivá, má dovoleno sledovat, co se dole děje s jejími dětmi, s nejlepší kamarádkou, s bývalým manželem a s konkurenčním romanopiscem, jehož kniha vychází ve stejný den jako ta Vivina. Vivi také dostává možnost zasáhnout třikrát do pozemského dění a ovlivnit běh událostí ve světě živých. Odhaluje tajnosti vlastních dětí, sleduje vyšetřování své vlastní smrti a současně má strach, aby na světlo nevyšlo tajemství z jejího mládí; musí zvažovat, co chce pozměnit a co by mělo zůstat, jak to je. Recenze: Občas miluju si mezi drsnými thrillery a detektivkami ulevit nějakou oddechovkou. Každopádně Zlaté děvče pro mě bylo silnější knihou než jsem si myslela. Poplakala jsem si na začátku i na konci, kniha má perfektně doladěné dojemné momenty, které mě někdy nutily přemýšlet nad věcmi v osobní rovině. Zamilovala jsem si spoustu postav, šlo o celkem normální lidi s normálními problémy. Samozřejmě se děj hodně točil kolem tří dospělých dětí, které z minuty na minutu přišly o mámu, ale bylo toho víc. Zamyšlení číslo jedna - Strašně mě dostala představa, že by to byla moje máma. Často jsem měla nutkání se sebrat a běžet jí obejmout. ️ Zamyšlení číslo dvě - Byla by šťastná představa, že by po mě zůstalo něco podobného jako po Vivi. A že by na mě moji blízcí vzpomínali tak hezky. Kéž to tak jednou je. Kniha má rychlý a emotivní rozjezd. Poté přichází trochu útlum, kde sledujeme ostatní a Vivi má možnost pozorovat a zasahovat. Trochu zbytečné postavy pro mě byly Amy a Dennis, ale chápu, že měli v příběhu své místo, snad jen kdyby se jim věnovalo trochu méně místa. Konec byl dojemný, ale nic jiného jsem ani nečekala. 4/5 ⭐️ Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme ️️️

Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se začetla. Kapitoly jsou dost dlouhé a já neměla moc času a hlavně klidu na čtení, tak jsem se i trochu ztrácela v postavách. Nicméně jakmile jsem se začetla, moc jsem si příběh užívala. Sledujeme nejen současnost, jednotlivé členy Viviny rodiny s jejich starostmi a tajemstvími a vyšetřování Viviny smrti, ale vracíme se i do minulosti ve Viviných vzpomínkách. Co mi trochu vadilo, je vyprávění ve třetí osobě, radši mám první osobu. Není to detektivka, takže rozuzlení není kdovíjaké překvapení, ale to mi vůbec nevadilo. Posmrtný život tak, jak ho autorka představuje, by byl rozhodně fajn a tohle téma mě moc bavilo. Nejsem tak nadšená jako z Na viděnou příští léto, ale i tak to bylo příjemné odpočinkové čtení a originálním příběhem.